Už to bude deset hodin od toho co mě Toby požádal o ruku a já nemohu usnout. Přemýšlím nad jednou věcí a to je to jak mu oznámit, že z něj za 9 měsíců bude táta. Mám strach z jeho reakce. Co když to dítě nechce? Co když mě kvůli tomu opustí? Bože musím na to přestat myslet. Přitulila jsem se k Tobymu a snažila se usnout. Když jsem se probudila tak byl Toby pryč. Nějak už jsem tušila, že bude v kuchyni. Když jsem tam vešla tak už stál u plotny a v uších měl sluchátka. Obejmula jsem ho a on se lekl. Pomalu se otočil a sundal si sluchátka. ,,Dobré ráno miláčku" řekl a já se nadechla. Třeba to nepochopí a nebo jo. ,,Dobré ráno TATÍNKU" řekla jsem a nervózně se usmála. ,,Počkej, TATÍNKU??? Já budu táta????????? Lásko to je úžasné!" řekl vzal si mě do náručí a zatočil se mnou. Po zbytek dne mi nedovolil vylézt z postele a dokonce i vařil což je už co říct. Né, že by mi to vadilo byla jsem ráda, že se o mě tak stará ale už mi lezlo na nervy to, že musím furt ležet. Jsem těhotná né nemocná.
Z pohledu Tobiase
Bože já budu táta to je skvělé. Ale kapku mi to kazí plány jelikož se tím pádem budeme muset vzít dřív kvůli bříšku. To ještě nějak vymyslím. Bylo něco kolem jedenácté a Beth už sladce spala. Opatrně jsem se zvedl z postele a šel si zatelefonovat. Volal jsem si s kamarádem ze školy jeho táta je totiž starosta. Super takže už mám i termín a místo. Beth bude štěstím bez sebe...tedy doufám. Ještě jsem se koukl na net na něco ohledně výchovy dítěte a něco po jedný šel spát. Přitiskl jsem si Beth víc k sobě a políbil jí na tvář. Jak já jí miluji.
