Už je to asi měsíc co jsem nespal. Měsíc od toho co Beth přejelo to auto. Dnes jí chtějí probudit. Nevím proč ale mám strašný strach, že se neprobudí. Kdybych nebyl takovej idiot a všíml si jí dřív. Nemuselo se to stát. Každý den jí chodí navštěvovat James s Lily, každý den mi každý říká abych šel domů se vyspat ale já nikam nepůjdu. Nemůžu jí tu nechat chci tu být s ní. Do pokoje vešla sestra a skupina doktorů. Musel jsem jim udělat místo aby mohli pracovat. Začali jí budit a já jí stále držel za ruku a hladil po tváři. Nikdy jsem nevěřil v Boha ani se nemodlil ale dnes musím udělat výjimku. Beth pomalu otevřela oči a stiskla mou ruku. Začal jsem se smát od ucha k uchu. ,,Toby" řekla a chtěla se zvednout. ,,Lež princezno ještě nemůžeš vstát" odpověděl jsem a políbil její něžnou ručku. Viděl jsem její nechápavý výraz ,,Jsi v nemocnici Beth přejelo tě auto pamatuješ si z toho dne něco?" zamyšleně se podívala z okna a pak na mě ,,Ano strašně jsem na tebe křičela a pak jsem běžela pryč ale nestihla jsem se rozhlédnout byla to strašná rána a já neměla sílu ani otevřít oči." její tvář byla pokryta slzami. Něžně jsem jí obejmul. ,,Neplakej princezno už se ti nic nestane ochráním tě" láskyplně se na mě usmála. ,,Miluju tě Toby" pohlédl jsem do jejích očí a políbil jí ,,A já tebe princezno".
