Dnes Beth konečně pustí domů a tam na ní čeká velké překvapení. Přesto, že jsem nikdy nebyl na přípravy velkých oslav tak tahle oslava je moje práce. Hned co Beth přivezli do nemocnice jsem je o tom informoval Bethaininy rodiče ale poprosil je aby za ní nejezdili. Ač neradi tak mě poslechly. Naštěstí mám okolo sebe skvělé přátele a rodinu, která udělala co bylo potřeba, protože já jsem musel být tady. Beth pouští až v jednu takže mám ještě čas jít všechno ještě zkontrolovat. Odjel jsem kolem deváté a Beth řekl, že musím ještě něco zařídit ve městě. Když jsem přijel domů tak bylo už všechno připravené a mamka už jenom dodělávala dort. Všem jsem poděkoval za skvělou práci. A ještě jsem jim řekl co mají udělat až přijedeme s Beth. Vrátil jsem se zpátky do nemocnice a pomohl Beth s balením jelikož ještě nemůže chodit. Skočili jsme kolem půl jedné a pak jsem ještě mluvil s doktorem abych věděl co a jak. Když přišla sestra s vozíkem tak jsem Beth pomohl si na něj sednout a jel s ní směrem k autu kde jsem pro ní měl první překvapení. Už jsme se blížili k mému autu když v tom zpoza něj vyšel James s pugetem růží. ,,Jamesi!" řekla Beth překvapeně a James už běžel k ní a pevně jí obejmul. ,,Tak jsi mi chyběla sestřičko" řekl a pustil jí. ,,A ty mě bráško" usmála se na něj. Když jsme si dopovídali tak jsem pomohl Beth do auta a vozík složil do kufru. Beth se naštěstí na nic neptala tak jsme se nemuseli bát, že by to prasklo.
Už jsme stáli před dveřmi a já napsal mamce, že už jsme tu. Pomalu jsem odemkl a vjel s Beth do místnosti. Najednou zpoza gauče vyletěla má a Beth rodina a zakřičela ,, PŘEKVAPENÍ!!!!" Beth byla překvapená a neměla slov.
Z pohledu Beth
Byla jsem tak překvapená vůbec jsem nevěděla, že je má rodina už doma myslela jsem, že jsou ještě v Anglii. Pohlédla jsem na Tobyho a ten se usmíval od ucha k uchu. Bylo mi jasné, že je to jeho práce. Po zbytek dne jsem se bavila s rodinou a Lily moc jsem chtěla poděkovat Tobymu co pro mě udělal ale neměla jsem možnost vždy když jsem s ním chtěla promluvit tak někdo přišel. Už bylo něco kolem desáté a já začala být unavená už jsem si chtěla jít lehnout když v tom ke mě přišel Toby se slovy ,,Mohl bych vám něco říci má Lady?" a chytl se mého vozíku. ,, Jistě" odpověděla a už mě někam vezl. Dojel se mnou k malému jezírku na konci parku a posadil se na lavičku vedle mě. ,, Před měsícem jsem ti tady řekl, že tě miluji Beth ale štěstí mi nepřálo a tak ti to řeknu ještě jednou. Miluji tě Beth a chci aby jsi mě učinila tvým princem. Vím, že jsem se choval jako idiot ale miluju tě a nemůžu bez tebe žít" řekl a na jeho výrazu byla vidět nervozita. ,,Taky tě miluju Toby a nemůžu tvé přání odmítnout, protože už bez tebe nevydržím ani den" hned co jsem to dořekla tak jsme se vášnivě políbili.
Ještě toho dne jsme oznámili našim rodinám, že jsme spolu a ty nám s úsměvem blahopřáli. Asi měsíc jsme bydleli u nás doma ale pak jsme se přestěhovali do svého jelikož už nám vadili ty pravidla a bylo nás už v domě moc.
