Už jsem nemohla usnout. Jen jsem tam prostě ležela a brečela. Tak strašně moc to bolelo. Uvědomil si vůbec to co jsem mu řekla? Nebo to jako vždy nebere vážně? Už jsem to nemohla vydržet a šla za Jamesem sice na sebe nejsme vždy úplně hodní ale když je to potřeba tak se podržíme. Zaťukala jsem na dveře od jeho pokoje a vešla do vnitř. Už když mě viděl tak šel ke mě a pevně mě obejmul. ,, Copak se stalo Beth?" zeptal se. ,, Prosím neptej se, mohu tu být s tebou?" zeptala jsem se a snažila se nerozbrečet. ,, Jistě pojď kouknem se na nějakej film" vždy když je mi na nic tak se spolu koukáme na film už tu chybí jen mamka taťka a Harry. Přitiskl si mě k sobě a zapl počítač. Asi jsem musela být opravdu unavená, protože jsem usnula. Když jsem se vzbudila tak jsem byla přikrytá dekou a James už byl pryč. Vstala jsem a šla směrem do kuchyně . Tam už seděli úplně všichni včetně Tobyho. Nějak jsem neměla ani náladu s ním mluvit. Celou snídani se na mě koukal a v jeho očích byla bolest. Popravdě byl mi ukradený nebo jsem si to aspoň nalhávala. Řekla jsem, že se půjdu projít James a Lily chtěli jít se mnou ale řekla jsem, že půjdu sama. Vzala jsem si klíče a mobil se sluchátky. Hudba mi hrála tak nahlas, že jsem si ani nevšimla, že Toby jde celou dobu za mnou. Když jsem si sedla na nejbližší lavičku tak si sedl opatrně ke mě. Lekla jsem se ho ale dělala jsem jako by tam vůbec nebyl. Hudbu jsem ztlumila a mlčky čekala až promluví. ,, Já... nevěděl jsem to... promiň. Proč jsi mi to nikdy neřekla? Nemusela bys tak trpět." pohlédl na mě s lítostí v očích. ,,Co by se na mě kluk jako ty jen podíval natož promluvil??" odpověděla jsem a on se divil, že ho slyším. ,, Třeba ano" odpověděl a snažil se to ulehčit. ,, Proč tu vůbec jsi?? Proč se se mnou vůbec zahazuješ???" snažila jsem se nebrečet. ,, Protože tě miluju Beth" mé srdce začalo bít jako o život ale zůstala jsem stále chladná. ,,To můžeš říkat každému ale já nejsem jako ostatní nejsem holka na jednu noc" už jsem to nevydržela a po mé tváři sjela jedna nezbedná slza. Přiblížil se ke mě a chtěl mi jí setřít ale já uhla. ,, Snažím se ani nevíš jak moc se snažím abys ve mě viděla dokonalého kluka, který ti vykouzlí úsměv vždy když bude potřeba ale ty mě od sebe furt odháníš!" zvedla jsem se. ,,Tak mě nech na pokoji!!! Vždyť jsou lepší já ti za to nestojím! rozbrečela jsem se a běžela k domu byla jsem tak zmatená, že jsem si nevšimla, že jsem se nerozhledla. ,, Beth stůj!!!!!!!" ozvalo se ale já běžela dál. Najednou se ozvala strašná rána a já začala pomalu zavítat oči.
Z pohledu Tobiase
,,Beth stůj!!!!!!!" zakřičel jsem ale ona běžela dál. Červené porshe už nestihlo zabrzdit a srazilo jí. Mé srdce jako by prasklo. Po mé tváři začali stékat slzy a běžel jsem k místu nehody. Beth ležela nehybně na zemi, z hlavy jí teklo několik pramínků krve a byla v bezvědomí hned jsem zavolal záchranku a snažil se s ní mluvit. ,,Beth prosím bojuj. Notak. Jsi silná ty to zvládneš. Prosím nenechávej mě tu já tě miluju." po chvíli přijela záchranka a já trval na tom, že pojedu s nimi. Už jsem asi tři hodiny čekal před operačním sálem než vyšel doktor. ,,Jak na tom je??" zvedl jsem se. ,, Její zranění jsou vážná ale už je mimo ohrožení života" odpověděl a z mého srdce spadl obrovský kámen. Nechtěl jsem jít domů musel jsem tu být s ní. Ráno mě doktoři pustili za ní. I přesto, že měla všude ty trubičky a na jejím těle byly ošklivé rány byla dokonalá. Sedl jsem si k ní a chytl jí za ruku. ,, Nevíš jak jsi mě vyděsila. Myslel jsem, že o tebe přijdu. V tom parku jsem říkal pravdu miluju tě Beth. Až tě pustí tak už tě nikdy neopustím budu se o tebe starat jako o mojí princeznu přísahám" věděl jsem, že je v hlubokém spánku ale někde v hloubi duše jsem věděl, že mě slyší
