Konečně jsme přijeli k Graysonovi. Aviana skočila Graysonovi do náruče a já seděla v autě a pozorovala je.
Co jsem to dělala?Nemůžu takhle žít. Moji rodiče jsou stejně zmatení jako já.
Povzdychla jsem si a slzy mi začali stékat po obličeji.Vystoupila jsem z auta a Grayson šel ke mě.
Objal a tak mě v náručích odnesl dovnitř.
Položil mě na gauč a sedl si vedle mě. "Graysone co jen to chci udělat?" Zeptala jsem se ho a hrozně se mi třepali ruce.
"Zůstaneš tady,budeš chodit do školy a budeš žít normální život dokud se to všechno neuklidní. Nedělej si starosti s Ethanem." Řekl.
Kývla jsem vzpomněla jsem si že jsem byla státe v jeho mikině.
"Můžeš si to vzít?" Zeptala jsem se a svlékala jsem si mikinu. "Nemůžu vystát že je jeho vůně stále blízko mě, je to pro mě toxické." Posmutněla jsem si.
Grayson kývl a pak si vzal tu mikinu. Hodil ji do pračky a pak přišel zpátky. Aviana seděla na zemi hned vedle krbu a hrála si se svým ipadem. Přinesla jsem naše věci. Ale co na tom všem bylo nejhorší zítra jsem měla přímačky na vysokou!
Vzala jsem Graysona za ruku. "Ty zítra hraješ v té hře že?" Kývl. "Dobře ale pokud někdo z nás nedorazí tak nemůžeme hrát." Řekla jsem.
Uklidnila jsem se a pak si vzala 2 tabletky proti bolesti. Zítra bych tam měla přijít bez obvazů.Grayson odešel nahoru a Aviana přišla za mnou si lehnou.
"Sofie doufám víš co děláš?" Řekla a zavřela oči.
"Snažím se to dělat co nejlíp umím. Pojďme už spát a zítra uvidíme jestli nám bude líp." Řekla jsem a zavřela oči.
Další den
Moje tělo se cítilo o něco líp.Mohla jsem chodit.Cítila jsem jen malou bolest.Oblékla jsem si Ethanův starý fotbalový dres který jsem našla u něj v pokoji a spárovala jsem to s obyčejnými kalhotami.
Vzala jsem si foťák a batoh a pak zavezla Avianu do školy.
"Nikomu nic neříkej.Učitelé by mohli zavolat policii a ta by tě mohla odvést. Máma a táta asi ví kdy jsme.Prostě jsi do školy a chovej se normálně."Řekla jsem jí když jsem parkovala.Nakonec jsem se na ni usmála,vystoupila z auta a vydali jsem se společně do školy.
Jakmile jsem vešla do školy všichni na mě začali zírat.Vešla jsem do tělocvičny.Bylo tam vše připravené na hru.
"KDO JE PŘIPRAVENÝ VYHRÁT!" Zakřičela jsem do mikrofonu a všichni začali křičet a povzbuzovat.
Fotbalový hráči přišli na hrací pole jeden za druhým. Povzbuzovala jsem dost hlasitě když jsem uslyšela Graysonovo jméno.
Stála jsem vedle tribun a představovala jsem jim druhý tým.Rozhodčí se začali rozhlížet.
Byl čas představit vítěze "Vzpomínkového Pátku."Vzpomínkový pátek byl pro všechny vysokoškoláky kteří chodívali do této školy.
Přišla jsem doprostřed hracího pole.Hráči se seřadily nalevo a roztleskávačky napravo. Grayson a Rebeka stáli vedle mě.
"VÍTĚZEM SE STÁVÁ..."
Děkuji za přečtení
