Chapter 17

588 22 0
                                    

"ETHAN DOLAN?" Polkla jsem když jsem přečetla jméno v obálce kterou mi dal ředitel.

Pohlédla jsem na Graysona který zíral na někoho kdo se pokoušel dostat dolů z tribun.

"Myslíš že se dostal z vězení?" Zašeptal mi Grayson do ucha a já kývla.

Sakra.Měla jsem na sobě jeden s Ethanových dresů.

Ethan na mě mrkl když si bral cenu z mých rukou.Pak se otočil a zvedl trofej do vzduchu na důkaz vítězství. Divaci šíleli.

Jen tak jsem tam stála.

Utekla jsem pryč z hřiště do školy.Slyšela jsem jak mě někdo následuje. Vešla jsem na holčičí záchody a jakmile jsem zavřela dveře tak je znovu otevřel Ethan a vešel dovnitř.

Ethan mě natiskl na stěnu a začal mi líbat krk."Ethane mi nemůžeme." Řekla jsem když jsem zavírala oči když mi zmáčkl zadek.

"Tohle je jenom předehra,počkej si co udělám po zápase zlato."

Potom odešel.Stála jsem tam a až po chvíli jsem si uvědomila že vlastně zadržuji dech.

Musela jsem se vzpamatovat.Opustila jsem školu a vběhla znovu na hřiště.

Předváděla jsem divákům aktivity na celý den když v tom jsem uviděla moje rodiče jak sedí v hledišti a pozorují mě i Avianu. Polkla jsem dost nahlas a všichni se mi začali smát.

Zamířila jsem si to na lavičky pro hráče a sedla si vedle Graysona.

"Chtěl bych vám něco říct. I přes to že si její rodiče myslí že je nezralá a že se chová nevhodně chtěl bych vám říct že je jedna z nejhodnějších holek které jsem kdy potkal.Pomohla  mi se stát lepším člověkem. Sofie pro vás připravila celý tento den. Upřímně kdybys ji neměl tak jsi hloupý.Holky z hlediště by nemohli vidět mého bratra a hráče oblečené v těsných kalhotách.A taky jsme tenhle den neoslavovali,oslavujeme ho od roku 1969! Takže si myslím že tahle holka se dnes nebála přijít a předvádět se tu před jejími rodiči a vůbec všemi!" Zakřičel Grayson do hlediště. Grayson mě přizval k sobě na hřiště.

Grayson mi vzal foťák z krku a vyfotil mě s velkou cenou kterou přinesli hráči.

Začala jsem brečet. Grayson mě objal."Děkuji." Zašeptala jsem mu do ucha.

"Kdykoli."

Zasmála jsem se utřela si slzy.

Vzala jsem mu mikrofon." A já jsem hrdá na to že náš tým vyhrál!"

Přiběhlo ke mě celkem dost lidí. Vzali mě a začali vyhazovat do vzduchu. Podívala jsem se do hlediště a zamávala na své rodiče. Mamka mi poslala vzdušný polibek a zamávala mi.

Trochu jsem získala důvěru a respekt od mých rodičů ale to jen díky Graysonovi.

Podívala jsem se na Ethana který se na mě mračil. Nemohl se tvářit trochu šťastněji jako já.

Asi ne.

Později té noci

Dělala jsem si úkol v kuchyni a mluvila jsem s mamkou o dalších přihláškách na školy.

"A co Harvard? Máme dost peněz na to aby jsme ti to platili. A jsem si jistá že by jsi to zvládla."Řekla když krájela mango.Kývla jsem a pak se podívala na mobil který blikal jako ohňostroj.

Psal mi Ethan...

"Mami jsi ještě pořad naštvaná za tu věc co se stala s Ethanem?" Zeptala jsem se zamkla mobil.

"Ne zlato. Našla jsi si svou pravou lásku a jsem šťastná...dokud mi neřekneš že jsi s ním těhotná." Řekla mamka a zasmála se. Kývla jsem,pak si schovala úkol do tašky a vzala klíče od auta.

"Kam jdeš?" Zeptala se.

"Je krásný den na to zachránit přátelství."


Děkuji za přečtení


Chůva   E.D.Kde žijí příběhy. Začni objevovat