,,každý máme svoje problémy, Lili. Promiň, že jsem tak vyjel, ale Saf srazilo auto, proto jsem tu nebyl. Musel jsem tam... Bude nejlepší, když si dáme na chvíli pauzu. Oba toho máme teď moc a já se s tebou nechci hádat, vážně" povzdechl si, zvedl se a já k němu zvedla oči plné slz. Nechtěla jsem to takhle... Pauza obvykle znamená rozchod... ,,myslíš to vážně?" zašeptala jsem a on přikrývl. Sklonila jsem hlavu a nechala slzy téct. Nemyslela jsem si, že to bude až tak vážné... ,,dej mi aspoň vědět, jak je na tom Saf" skousla jsem si spodní ret, abych udržela vzlyk. ,,mrzí mě to" políbil mě do vlasů a odešel i s taškou. Nechtěla jsem, aby to bylo stejné jako s Ashtonem. Uklidňovala jsem se, že je to přece jenom pauza, že to bude v pořádku, ale sama jsem tomu nevěřila...
,,pauza znamená rozchod co?" dala jsem si lžíci plnou zmrzliny do úst. Kdyby nás viděl Liam, tak by nás asi zabil, ale oba jsme to potřebovali. ,,jak kdy. Jde o Zayna?" otočil ke mně hlavu Louis. Oba jsme potřebovali čas a shodli jsme se, že bude dobré ho trávit společně. On byl po rozchodu s nějakou slečnou, kterou nám ani nepředstavil. Prý se s ním rozešla tak, že mu napsala zprávu, kde stálo, že je konec, protože na ni neměl vůbec čas. Trapné. ,,jo" potvrdila jsem mu. Sice jsem nechápala, o koho jiného by mělo jít, ale nechtěla jsem se tím nějak zabývat. ,,proč musíme mít takovou smůlu zrovna my?" Opřel si hlavu o zeď, u které jsme seděli. Louis se někdy choval jako blázen, ale když šlo o vážné věci, jako třeba o tohle, tak byl kromě Liama ten nejlepší člověk, se kterým se dalo mluvit. Niall by vás zaplácal různým jídlem, že byste se týden nezvedli a Harry by vám dělal nabídky, po kterých by se vám chtělo zvracet. Se Zaynem jsem se o ničem takovém nebavila, na to jsem měla kluky, ale když o něco šlo, tak dokázal pomoct. Nebo se spíš snažil a když mu to nevyšlo, tak se snažil rozesmát. ,,vážně pojedeš do New Yourku?" stočil ke mně hlavu a já přikývla. ,,bude to tak lepší. Nebudu Zaynovi na očích" pokrčila jsem rameny. ,,co tady děláte?!" zakričel nějaký muž. Oba jsme se na něj podívali, rychle se zvedli, nechali zmrzlinu zmrzlinou a začali utíkat. Možná jsme oba byli zlomení, ale dokázali jsme se při běhu smát. Vkradli jsme se totiž do kuchyně hotelu a z mrazáku vzali zmrzlinu, kterou jsme skoro celou snědli. ,,tohle bylo o kousek" opřel se o zeď vedle dveří, teď už mého, pokoje a oba jsme se začali smát. ,,to teda" dala jsem si ruce na boky a vydýchavala jsem se. ,,děkuju, že jsem se ti mohl vyzpovídat" objal mě, když se náš dech uklidnil. ,,nápodobně" pousmála jsem se a zašla do pokoje. Vážně mi pomohlo, že jsem si s někým mohla promluvit.
,,co tady děláš?" Zavrčela jsem na něj. Stála jsem na letišti a byla nervní, protože se můj let zpozdil. Divila jsem se, co tu dělá, ale stál přede mnou a byl reálný, vážně. ,,potřebuji s tebou mluvit. Dřív, než odletíš" vypadal nervózně a já se bála, o čem chce mluvit. ,,nemáme spolu o čem mluvit" chtěla jsem si vzít tašku a jít, ale on mě zastavil. ,,ale máme. To, jak se k tobě chovám je... Prostě mi vadí, že chodíš se Zaynem. Neuvědomoval jsem si to, ale pořad tě mám rád, vážně. Dej mi šanci ti to dokázat" zašeptal. Doufala jsem, že ohlásí můj let a já se tomu rozhovoru vyhnu, ale štěstí mi nepřálo. Skutečnost, že mě má pořad rád mě zaskočila. Bylo to oboustranné? ,,Ashi ale já... Nedokážu to, už ne. To, že ti vadí, že chodím se Zaynem, mě mrzí, ale já ho miluju a neprestanu jen kvůli tobě" možná, že jsem trochu lhala o tom, že s ním pořád chodím, ale nepotřeboval to vědět. Já to řekla jen Louisovi a hodlala jsem to tak nechat. Chtěla jsem se propadnout do země a vyhnout se tomuhle rozhovoru. ,,já to vím, sakra. A taky vím, že jsi milovala i mě!" Rozhodil rukama a nabíral na hlasitosti, takže se na nás začali koukat lidé, co bylo blízko. ,,to ano, ale je to minulost. Já tady nejsem ta, co si někoho našla hned, co skončila střední!" Oplatila jsem mu stejným tónem hlasu. Pořád to bolelo. Dva měsíce se scházel s jinou a mě tahal za nos... ,,byla to pitomost, já vím a hrozně mě to štve" zajel si rukou do vlasů. Do vlasů, kterých jsem se mohla dotýkat každý den a milovala jsem to. Co? Měl je o kousek delší, než dřív. ,,věř, že mě to štve ještě víc. Ashtone pochop, že já mám nový život a ty do nej už nepatříš" vzala jsem si tašku a odešla. Nechala jsem ho tam jen tak stát a mrzelo mě to. Mrzelo mě, že jsem mu řekla zrovna tohle, ale vyletělo to ze mě...
Časy, kdy jsem s klukama trávila byly pryč, stejně jako city k Ashtonovi. Ano, měla jsem ho pořád ráda, ale převládala nenávist. Nenávist díky tomu, že mě podváděl. Myslela jsem si, že to bude jen růžové, že mi neublíží, ale hrozně jsem se spletla. Kvůli tomu jsem ze začátku odmítala, že něco cítím k Zaynovi, ale pravda vyšla hned najevo a dopadlo to tak, jako s Ashtonem. Bolest, zklamání a další rána, kterou si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Nechtěla jsem odmítat všechny city, co jsem ke komu cítila, ale jen myšlenka na ně mi všechno připomněla. Ty hezké zážitky, ale i ty zlé. Vždy jsem si více pamatovala spíše ty špatné, protože těch dobrých moc nebylo. Chtěla jsem konečně normální život bez trápení a špatných vzpomínek, ale věděla jsem, že se mi to nikdy nesplní. Chtěla jsem všechna trápení hodit za hlavu a začít znovu. Úplně od začátku, ale nešlo to. Nemohla bych opustit lidi, které jsem měla ráda. Lidi, kteří patřili do mé minulosti, ale doufala jsem, že i do budoucnosti. Včetně Zayna a Ashe... Patřili ke mně jako Medvídek Pú k Prasátku...
