,,sakra Loui můžeš jít k zadnímu vchodu?" mluvila jsem do mobilu a přitom se mračila na ochranku, co mě nechtěla pustit dovnitř. S nikým z nich jsem se měsíc neviděla a chtěla jsem to napravit, než se začal natáčet další film, protože pak bych na to neměla čas už vůbec. ,,já nejsem Loui" zamračila jsem se ještě víc. ,,Ni proč zvedáš mobil Louisovi? Co kdyby to bylo osobní?" Otočila jsem se zády k ochrance. ,,viděl jsem tvoje jméno, proboha. Jdu pro tebe" položil to a já se otočila zpátky k těm gorilám. Oni se povrchně usmáli a začali se o něčem bavit.
,,patří k nám. Příště ji pusťte" vzal mě za zápěstí a hned, jak jsme jim byli z dohledu mě objal. ,,co tu děláš?" zazubil se. Pořád byl tak veselý... ,,přišla jsem, abych vás aspoň na chvíli viděla" zarazila jsem se, když jsem viděla Zayna zacházet do jedné z místností. ,,je z toho špatný. Celou dobu skoro s nikým nemluví" dal mi ruku kolem ramen. Proč si obarvil vlasy? Konečky měl blonďaté. Sice to vypadalo dobře, ale k Zaynovi patřily tmavé vlasy a ne blond.
Myslela jsem si, že se vyhnu jak Ashtonovi, tak Zaynovi, ale osud mi nepřál. ,,Lili?" zavřela jsem oči a otočila se na něj. Nedokázala jsem se mu podívat do očí... ,,prosím mluv se mnou" zašeptal a pohladil mě po tváři. ,,mrzí mě, co se stalo" nepřestával mi přejíždět palcem po tváři a mě to uklidnovalo. ,,jak je na tom Saf?" převedla jsem řec jinam a otevřela oči. On se pousmál a ruku stáhnul zpátky k sobě. ,,líp" stačilo jedno slovo a ulevilo se mi. Aspoň trochu... ,,můžeme si promluvit normálně jako lidi?" povzdechl si. Doteď jsme se jako lidi snad nebavili? ,,Zayne řekl jsi to, co jsi chtěl..." ,,ne nechtěl. Byla to blbost" skočil mi do řeči a zajel si rukou do vlasů.
Se Zaynem se všechno urovnalo, ale "pauza" pořad neskončila... ,,vím o něm všechno!" smála jsem se, když se se mnou Liam hádal, že toho o Zaynovi ví víc. ,,dokaž to" přimouřil oči. Dohodli jsme se, že nám kluci dají otázky a my napíšeme odpovědi. Abych pravdu řekla, tak jsem si věřila. Nikdo neznal Zayna tak dobře, jako já. Ani kluci. ,,jakou velikost bot má?" Vážně? ,,hej jak to mám vědět!" vykřikl Liam. Divila jsem se, že to neví, když ji mají stejnou. ,,přece o něm víš všechno ne?" Rýpla jsem si a napsala odpověď. 8. ,,kdyby byl zvíře, čím by chtěl být?" chtěla bych, aby dali nějaké těžší otázky. Lev. ,,kdyby byl holka, s koho z nás by si vzal?" všichni se začali smát nad vzpomínkou na rozhovor, kde to řekl. Liam. ,,v kolika letech napsal první zamilovaný dopis?" zakmital obočím Harry. Pousmála jsem se nad pohledem Liama. Bylo mi jasné, že to nevěděl. Zayn mi to řekl jen jednou. ,,poprvé a naposled" zazněla mi v hlavě jeho věta. V osmi letech.
,,máte to nerozhodně. Poslední otázka. Jaké měl číslo v X-Faktoru?" Liam otevřel pusu. ,,kdo to má sakra vědět?" Rozhodil rukama. ,,165 616" uculila jsem se a všichni se na mě otočili. Asi to oni sami nevěděli. ,,má pravdu" ozval se za mnou Zayn a já leknutím nadskočila. ,,jak to víš? Vždyť ani my si to nepamatujeme a to jsme tam byli s ním" zamračil se Niall. To vážně neví, že to má i vytetované? (Tohle je smyšlené, ostatní odpovědi jsou pravdivé) ,,byla jeho holka, je jasný, že to ví" protočil očima Liam. Byl naštvaný, že nevyhrál... Slovo byla se mi zabodlo do srdce jako dýka. Bylo divné to slyšet nahlas... ,,pořád je" sklonil se ke mně a políbil mě do vlasů. Nedokázala jsem skrýt úsměv, který se mi objevil na tváři. Kluci to sice nechápali, ale nechali to být. Louis se na mě usmál a odešel. Věděla jsem, že pořád myslí na tu slečnu.
,,Zayne" položila jsem mu ruce na hruď a trochu s ním zatřásla. Usnul chvíli před koncertem a pořád vrtěl chodidlem. Pokaždé, když tohle dělal, tak se mu něco zdálo a vždycky mě vzbudil. ,,nedokážu to" cukl sebou. ,,Zayi vzbuď se" pohladila jsem ho po vlasech. On otevřel oči a prudce si sedl. ,,jsi v pohodě?" sedla jsem si vedle něj a dala mu ruku na záda. ,,něco se mi zdálo" ošil se. ,,kluci tě hledají. Musíš jít" zvedla jsem se a šla ke dveřím. ,,Lili počkej" taky se zvedl a otočil si mě k sobě. ,,potřebuju si s tebou promluvit" dal mi pramínek vlasů za ucho. ,,necháme to na potom. Musíš jít" pravda však byla taková, že jsem to chtěla co nejvíce oddálit.
,,už půjdu" zvedla jsem se, když jsme se s klukama bavili chvíli po koncertě. Nechtěla jsem se Zaynem mluvit. Možná, že bych to ani nezvládla... Nevěděla jsem, jestli by to bylo dobré, nebo by to dopadlo katastrofálně. Obou možností jsem se bála. Jak by to všechno bylo dál? Plno otázek mi létalo hlavou a já si nedokázala ani na jednu odpovědět. Vždycky je lepší spíše čekat to horší, než to dobré. Když bysme čekali jen a jen to dobré, tak bychom byli zklamaní, že to tak nedopadlo. Na druhou stranu- když budeme čekat to horší, tak budeme příjemně překvapeni tím dobrým.
,,co tu děláš?" odtáhla jsem ho stranou. ,,včera jsi zdrhla" pokrčil rameny a rozhlédl se. Všichni už byli na place a čekalo se jen na mě. ,,sluší ti to" nakrčil nos a sjel mě pohledem. Měla jsem na sobě kratší šaty a abych pravdu řekla- připadala jsem si divně. ,,musím jít. Co potřebuješ?" nervózně jsem si začala poklepávat nohou. ,,mluvit s tebou" založil si ruce na hrudi. ,,to je Zayn" uslyšela jsem dvě holky, co stály kus od nás a střelila po nich pohledem. ,,Zayne dneska ne, promiň" chtěla jsem odejít, ale stáhl si mě zpátky k sobě a trochu mi stiskl zápěstí. ,,nebudeš mít na mě zase čas" trochu se zamračil. Cože? ,,Zayi nech toho" zašeptala jsem a rozhlédla se. Ty dvě holky, co měly taky hrát, se na nás upřeně dívaly. ,,čeho? Prostě s tebou chci mluvit a vím, že to chceš co nejvíc oddalovat" pustil mě. ,,aspoň mi slib, že přijdeš co nejdřív" začal si kousat ret. Dělal to vždy, když byl nervózní. Jeho dokonalý zlozvyk. ,,slibuji" vrátila jsem pohled zpátky do jeho očí. ,,ale vážně musím jít" otočila jsem se a odešla k ostatním. Měla jsem smíšené pocity. Věděla jsem, že mu dojde, že to oddaluji co nejvíc to jde. Vždycky na mně všechno poznal...
