Twilight Sága: Soumrak

Prolog

*pohled Belly*

,,Tak, kotě, zatřes zadkem," pobrukovala jsem si a do rytmu svého nesmyslného žvatlání pohupovala boky ze strany na stranu.

Vařila jsem zrovna oběd pro Renesmee a Jackoba, kteří se měli stavit na návštěvu. Neviděli jsme je skoro půl roku, jeli spolu totiž trochu poznat Evropu. Prý pro nás měli překvapení, tak nějak jsem doufala, že by to mohlo znamenat, že se stanu babičkou. Jackob s Renesmee se ale o dítě nesnažili, zatím.

Po proměně Renesmee to bylo zprvu složité, protože se báli, že Renesmee ihned otěhotní, normální antikoncepce totiž v případě vlkodlaků nefungovala a byla stoprocentní šance na početí. Pak ale Lavaris narazila na vzácnou bylinu, kterou prý dokáže zpracovat pouze vlkodlak a měla by zabránit otěhotnění. Nejdříve jsem byla naštvaná, proč se tedy Renesmee musela proměnit, pak mi ale vysvětlila, že tuhle rostlinu by jako Paris nemohla pozřít, zemřela by, a i kdyby ne, tak by nikdy dítě mít prostě nemohli, protože by po porodu stejně jeden z nich zemřel.

Ztrácela jsem se v tom, nerozuměla jsme tomu, ale Renesmee byla s Jackobem nesmírně šťastná a vše jim vycházelo, takže mé zmatení bylo vlastně úplně nepodstatné. Všechno bylo naprosto v pořádku, tak proč se zabývat kravinami?

,,Tak na tohle bych se mohl koukat celý den," ozvalo se mi za zády a hned na to mi na zadku přistála Edwardova ruka.

Usmála jsem se a zastrčila si pramen vlasů za ucho. ,,Jsem tvoje žena, můžeš se na tohle dívat celý život."

Vysloužila jsem si od něj pusu na tvář. ,,To je to jediné, co chci. Celý život mít před očima svou nádhernou Bellu."

Zahihňala jsem se jako pitomá puberťačka, nechala omáčku omáčkou a otočila se k Edwardovi. Zahákla jsem mu ruce za krkem a následně se natáhla pro dlouhý polibek.

,,V kolik tu má být náš potomek?"

,,Potomek?" zasmála jsem se. ,,Za půl hodiny."

,,Oh, to tedy znamená, že teď vypneš sporák a můžeme se na chvíli zavřít v ložnici. Těstoviny dáš dělat potom," zamručel.

Otevřela jsem v úžasu ústa. ,,Pane Cullene, dítě je z domu a vy jste najednou úplně-"

Přerušil mě polibkem. ,,Nemluv, lásko. Máme jen půl hodiny."

...

Domem se rozlehl zvonek. ,,To už jsou tady?" vyjekla jsem. ,,Dělej, Edwarde!"

Rychle jsem se oblékla, nedbajíc na svého upíra a pak se vrhla dolů ke dveřím. Byla jsem stále trochu rozcuchaná, snažila jsem se upravit po cestě, ale nic extra jsem se sebou neudělala.

,,Mami!" vykřikla Renesmee, jakmile jsem otevřela dveře a skočila mi kolem krku. ,,Jsem ráda, že tě zase vidím. V Evropě to bylo úžasné, to bys nevěřila, ale Forks je Forks."

,,To věřím. Musíš mi u jídla všechno říct. Jdu vám nandat. Edward sedí u stolu, tak běžte zatím za ním."

Vlastně jsem netušila, jak to jídlo chutná, doufala jsem ale, že dobře. Mezitím, co jsem jim ho nandavala jsem zaslechla pár podivných slov, která si mezi sebou při cestě k Edwardovi prohodili. ,,Řekneme jim to hned nebo trochu později?"

,,Možná bych raději chvíli počkala, táta z toho bude trochu nesvůj."

,,Trochu? Mám strach, aby mi nezakroutil krkem," zasmál se Jackob nervózně. Nechápavě jsem se zamračila, ale prozatím jsme to nechala být.

...

,,Londýn je krásný, Paříž taky, ale není to tam tak pestré, jak jsem si původně myslela. No a Praha? Je tam sice bordel a hodně turistů, ale je tam tolik míst k navštívení. Celé Česko má v sobě takové kouzlo, to vážně nejde poznat. Navíc, lepší pivo jsem neměla."

Renesmee furt mluvila a mluvila, nešlo ji zastavit. Byla jsem za ni tak šťastná, protože u vyprávění vypadala doopravdy spokojeně a nadšeně. Jackob ji celou dobu zamilovaně pozoroval.

Zasmála jsem se. ,,To ti závidím, zlato. Určitě to bylo krásné," řekla jsem. ,,Edwarde, vzpomínáš třeba na naše líbánky? Taky jsme byli tak nadšeni," zasnila jsem se. ,,To byly krásné chvíle."

,,Pamatuju si, jak si mě nemohla porazit, když jsme hráli šachy. Taky to, jak jsme se tam brodili mezi vší tou zelení. A jak jsem byl úplně u vytržení, když si tenkrát na tom záchodě-" Spražila jsem ho pohledem a on si hned na to uvědomil, co vlastně říká a odkašlal si. ,,Bylo to úžasné."

Renesmee moc dobře znala celý příběh mého těhotenství a také moc dobře věděla, jak nerad na to Edward vzpomíná, protože v té době ho mé umírání naprosto zničilo. Chápala to, věděla, že prostě na to nikdy nebude vzpomínat v tak dobrém směru, protože si vždy vybaví můj stav, ale taky moc dobře věděla, že ji nade vše miluje a je rád, že z toho všeho vzešla ona. Proto se na něj chápavě usmála a natáhla se pro jeho dlaň volně položenou na stole, aby mu ji mohla povzbudivě stisknout.

,,To je v pořádku, tati," vydechla.

Pohlédla jsem na její ruku, na její opálenou kůži. Byla už druhá polovina léta a ona stále běhala na slunci. Ani po čtyřech letech jsem si nezvykla na to, že její kůže už není bledá.

,,No, když jsme se vlastně dostali k vašim líbánkám... myslím, že je správná chvíle na to," Stáhla ruku zase k sobě, oboum nám věnovala významný pohled, načež se s nadechnutím podívala šťastně na Jackoba, ,,abychom vám něco oznámili." Zpod stolu vytáhla druhou ruku, na které jsem spatřila jednoduchý, přesto krásný prsten. Vyvalila jsem oči a překvapením otevřela pusu. Jak jsem si ho předtím mohla nevšimnout? ,,Budeme se brát."

Druhý díl mé Twilight Ságy je tady! 😀

Děkuji všem, kteří u příběhu stále zůstávají. Snad se bude líbit alespoň z poloviny tak jako ten první.

Mějte se! ❤️