Twilight Sága: Soumrak

2. Divný pocit

*pohled Belly*

,,Lavaris, Alexi!" vyběhla má dcera vstříc posledním příchozím. Chtěla jsem je uvítat já, ale Renesmee byla příliš nadšena, že je uvidí, a tak převzala mou úlohu dveřníka.

,,Renesmee! Po půl roce zase ten tvůj opálený obličej!" zaslechla jsem jako první Lavaris. Zněla šťastně, musela jsem se usmát. Neskutečné, jak se za ty čtyři roky změnila. Uměla být tvrdá, a když se skutečně naštvala, neznala bratra, ale už nechodila s ledovou bezvýraznou tváří, přestože ji stále uměla používat - nyní se usmívala a konečně žila. Obličej jí hrál emocemi a já byla šťastná a pyšná, že naše společnost dokázala něco takového s dříve tak uzavřenou osobou. Bylo sice faktem, že si občas vzpomněla na svou minulost a měla slabé chvilky, kdy se mi musela vypovídat, a přestože to bylo stále to samé, nevyčítala jsem jí to - já osobně bych se nedokázala přenést přes smrt svých nejbližších. Minulost byla za ní, žila přítomností a tvořila si budoucnost - aspoň to tak říkala, já však viděla, že přes smrt tak důležitých osob se nikdy úplně nepřenese a vždy tam budou ty chvilky, kdy si posteskne a já ji při tom vždy budu ochotna vyslechnout a snažit se jí pomoci.

Ze mě a Lavaris se vlastně staly naprosto nerozlučitelné duše, byli jsme jako jedna. Bavili jsme se o všem, začali jsme se brát vlastně jako sestry, protože  jsme jedna o druhé věděla naprosto všechno. A já nemohla být více spokojená.

Usmála jsem se, když se Renesmee společně s Alexem a Lavaris objevili v našem obývacím pokoji. Lavaris s Renesmee o něčem divoce hovořila a Alex mávnul rukou nad těmi holčičími rozhovory a raději směl pozdravit Jackoba. V tom se vlastně Láva také změnila - konečně se bavila jako žena, dříve to totiž moc neuměla, neměla moc silný vztah k líčení a ženským věcem. S námi se to ale honem rychle změnilo.

,,Tak povídej! Co Česko? Naposledy jsem to tam viděla někdy ke konci druhé světové, což byla vážně hrůza," vydechla Lava. ,,Povídej, přeháněj, tak jsem se na vás dva těšila! Ani jsem se nevyspala, což ale bylo hlavně proto, že mi tvoje otravná matka neustále psala, jak je nadšená, že se vracíte," dodala, načež jsem ji probodla vražedným pohledem.

Renesmee se nám zasmála a pak položila Lavaris ruku na rameno. ,,Vyprávět vám všem hned začnu, ale nejdříve bychom vám s Jackobem chtěli oznámit tu nejdůležitější věc, kvůli které tady dnes všichni jsme," vydechla a nervózně se podrbala na ruce a pak se láskyplně obrátila na svého snoubence. ,,Já a Jackob se budeme brát."

Chvíli bylo ticho, naprosté - a pak začala Alice šťastně pištět a všechno se to rozjelo. Objetí za objetím a gratulace za gratulací, až se z toho Renesmee celá motala. Alice okamžitě prohlásila, že svatbu zařídí, což jí má dcera nebrala, protože teta Alice byla prostě teta Alice a teta Alice byla od přírody velmi kreativní a nadšená pro pořádání slavností, oslav, a tak dále... Později jsem jí jasně vysvětlila, že se ale na té svatbě taky podílím, protože se vdává má dcera, ale to je myslím vedlejší.

,,No a za jak dlouho bude svatba?"

,,Co bydlení?"

,,A chcete už zakládat i rodinu?"

Otázky padaly najednou ze všech strana a já najednou spatřila v očích mé dcery špetku strachu. Začala přemýšlet, možná až moc, a to nebylo nikdy dobré znamení, protože jakmile začnete příliš přemýšlet nad podobnými věcmi, sami sebe obvykle dokopete k těm nejhorším koncům.

,,Pro začátek si můžete pořídit psa," prohlásil zamyšleně Jared.

Koutkem oka jsem zahlédla otáčejícího se Emmetta a už se připravovala na výbuch smíchu nebo ponížené mlácení hlavou o stůl. ,,Jestli se vám tohle děje s mozkem po tom skákání z útesu, tak bych tu vaši zábavu minimálně omezil," uchechtl se. ,,Myslím si, že těm dvoum stačí, že musí blechy vyčesávat sami sobě a momentálně třetího hafana nepotřebují."