Twilight Sága: Soumrak

3. Probuzení

Prudce jsem se posadila na posteli. Byla jsem zpocená, udýchaná a bolelo mne celé tělo. Netušila jsem, co to bylo, tu noční můru jsem si ani po týdnu nedokázala zapamatovat. Od příjezdu Renesmee a Jackoba jsem se takhle probouzela noc co noc, ale nepamatovala si nic z toho, co jsem viděla ve spánku.

,,Sakra, přestaň. Tak už dost!" křikla jsem šeptem naštvaně a schovala si hlavu do dlaní.

,,Lavaris?" ozvalo se mi za zády a hned na to se mi kolem ramen omotala Alexova ruka. Na jedno odhalené rameno mi věnoval hřejivý polibek. ,,Už zase, zlato?"

Přikývla jsem a chtěla mu popsat tu divnou bolest, kterou jsem cítila, jenže mne až nezdravě rozbolel žaludek a mé nohy mě začaly automaticky nést do koupelny. Doslova jsem se sesunula k záchodové míse a provedla detoxikaci mého žaludku - aspoň tak tomu říkala vždy Renesmee.

Mezitím mi po zádech začaly jemně přejíždět Alexovi prsty jedné ruky, tou druhou mi držel vlasy. Když jsem skončila, úlevně jsem vydechla a unaveně si opřela čelo o mísu. ,,Je mi hrozně."

,,Myslel jsem, že budeme muset překonat jen noční můry, ale očividně se to zhoršuje. Lavaris, musíme s tím jít ihned za Carlislem, tohle už nemůžeme odkládat. Ostatní by měli vědět, že se ti něco děje."

,,Ne!" vydala jsem ze sebe a pak se natáhla, abych spláchla. Pomalu jsem se postavila na mé rozklepané nohy a pokusila se o úsměv. ,,Jsem v-v pořádku. Nebudeme jim kazit radost, užívají si Renesmee, nechci jim to brát."

Mluvila jsem pravdu, nechtěla jsem jim kazit radost, nechtěla jsem vyvolávat nějakou negativní atmosféru, nechtěla jsem, aby o mě měli starost. Jenže jakmile se mi podlomily nohy a zamotala hlava, věděla jsem, že to stejně budu muset dříve nebo později sdělit i ostatním. Alex mne zachytil včas.

,,Proboha! Lavo, co se děje?!"

,,Alexi, natoč mě k záchodu," vydechla jsem těžce a on mne ihned poslechl. Dalších asi dvacet minut jsme strávili v koupelně, kde jsem ještě dvakrát zvracela. Divila jsem se, že se neudělalo špatně i Alexovi, protože tam se mnou byl celou dobu. Neodvrátil se, neustále mě hladil po zádech a držel mi vlasy, abych si je neušpinila.

,,Udělali jsme si krásnou romantickou noc, co myslíš?" zeptala jsem se ho unaveně a s malým uchechtnutím, když jsme se odebrali zpátky do postele - já s kýblem v náruči.

Dlouze se na mě podíval a zvednul obočí - očividně mu to vtipné nepřišlo. ,,Zítra jdeme za Carlislem," ukázal na mě káravě prstem. ,,A žádný odporování! Nezajímá mě žádný tvůj argument, prostě se na tebe Carlisle zítra podívá a hotovo, ať chceš nebo ne. Já nebudu pozorovat svou přítelkyni, jak se noc co noc postupně hroutí," dodal, jakmile jsem otevřela pusu k protestům.

Povzdechla jsem si - věděla jsem, že další odporování doopravdy nemá cenu, Alex byl velmi tvrdohlavý a na mě velmi háklivý. Tím háklivý myslím to, že jakmile mi něco bylo, bál se o mě a dělal cokoliv pro to, aby mi bylo dobře a přehnaně se staral. Bylo to sice milé, ale někdy mi to vážně lezlo na mozek.

Kýbl jsem položila vedle postele a poté se pomalu natáhla pro peřinu, kterou jsem předtím odkopla. Byla ledová, už ztratila to teplo, které jsem si v ní za noc nastřádala, stále však byla trochu mokrá od potu. Ušklíbla jsem se. ,,Musím pak převléci postel."

,,Slyšela si, co jsem říkal?" prskl Alex napruženě.

S odfrknutím jsem bouchla pěstí do peřiny. ,,Fajn! Jak chceš, zítra půjdu za Carlislem, ale pokud mi řekne, že je to jen nějaká hloupost, tak spíš celý týden na gauči."