Diabolik lovers 100% parody (Dokončeno)

Dopis od novomanželů

Od: Manželé Shu a Babička Sakamaki

Nejsevernější ostrov ze souostroví kanibalů, Nově přejmenován na Stařenčino teritorium 
Úpatí sopky Necronomikum: Největší větší banánová chatrč
Karibik 

Pro: Nenávidění/Drazí bratři/švagři, Reiji, Laito, Kanato, Ayato, Subaru Sakamaki

Panství Sakamaki 666
Tōkyo
278 06

Zdravím vás sourozenci

Doslechl jsem se ty nemilé zprávy o smrti naší milované matky Beatrix. Má drahá manželka na její počest upálila šestnáct lidojedských zajatců. Trošku to mnou, přiznávám se, otřáslo. Už když jsme sem dorazili, nezdála se mi tato destinace zcela bezpečná, asi za to mohly lidské hlavy naražené na kůlu. Přivítali nás vyděšení domorodci, které napadl sousední konkurenční klan a začal je vyvražďovat. Zoufale nás žádali o pomoc. Moje milovaná žena, která má měkké srdce a ráda pomáhá milým lidem, samozřejmě souhlasila. Zůstali jsme na to dva, ale Můj drahoušek říkal, že je nás o jednoho víc než je na takovou verbež potřeba. Ani nevím jak, ale najednou jsme na sobě měli lýkové sukně, pomalované obličeje a moje manželka měla na svých pevných ňadrech podprsenku z kokosů. Další dva týdny mám jako v mlze, nicméně stále se mi ještě nepodařilo vymýt všechnu krev, která mi ulpěla mezi prsty na nohou. Nyní už se situace trochu stabilizovala. Měsíc mého života se stal svrchovaným vládcem tohoto ostrova a kdo ji neuposlechne, toho máme k večeři. Já krev, ona maso. Poslední dobou jsou domorodci velice obezřetní a pořád si něco šuškají. Bojím že se nás pokusí svrhnout a sníst na oplátku. Ikdyž si to nechci připustit, doufám,že se ještě uvidíme. Nerad bych aby vás náš otec odpravil, jenom proto že mě tu sežral lidojed. 

S pozdravem

Velmi nervózní Shu

P.S: Ahoj Chlapci,

Nerada bych abyste si mysleli, že se nám váš svatební dar nelíbí. Velmi si to tu užíváme. Shu nikdy na žádné dovolené nebyl, takže mě nepřekvapuje, že je vyveden z míry takovýmto zajímavým životním stylem. Přeci jen, doteď za ním všechny oběti chodily, ale teď si jídlo musí sám ulovit. Jsem ráda, že se vrací ke svému loveckému dědictví. Pravda, že začátku nebyl moc nadšen, když se domorodé ženy vzpíraly a ječely, ale teď si dovolím tvrdit že si na to přivykl. Kdyby to nebyl můj chlapec Shu a já ho tak dobře neznala, skoro bych si myslela, že při prvním rozervaném krku zvracel a ronil slzy. Náramně se tu bavíme a uctívají nás jako bílé bohy. Dokonce na moji počest přejmenovali celý ostrov. Když jsme sem přijeli zuřil na ostrově meziklanová krevní msta (Dvě malá děcka se tu navzájem ukamenovala).  Ale už je to v pořádku, pasovala jsem se na místního urovnávače sporů a celý konflikt, bezodkladně vyřešila. Přeci jenom oproti mému čtveračení ve válce v Afgánistánu, to nic není. Nyní zažíváme zlaté časy. máme plné stoly jídla, milou tichou společnost a krásné šaty. Zatím si to tu budeme užívat a těšíme se na vás 

Vaše babička

***********

Reiji: Co když jsme se naším neotřelým dárkem dostali do smrtelného nebezpečí!??

Laito: Jsme mrtvý!!!

Ayato: Ona žere lidi!! Chápete to? Shu nám přitáhl do rodiny Lidožrouta!!

Subaru: Nehysterči. Třeba jí tam sežeřou a Shu doplave domů v pořádku.

Ayato: Tu určitě!! Ta provede genocidu a schroupe je i s kostičkama!!

Kanato: A to se zdála taková milá...