Maybe again...

Chapter one

,,Mami, mami. Vztávej!" Poskakovala mi po posteli moje malá nezbedná dcerka.

,,Ell. Tak teď jsi naštvala příšeru z peřinového světa. Za to tě teď musím zalehnout." Hrubým hlasem jsem imitovala příšeru z pěřinového světa a stáhla Elle pod mou peřinu.

,,Mamiii," Smála se. ,,přestaaň." když jsem ji lechtala.

Obě dvě jsem se smáli a potom uklidnily.

Lehla si naproti mně a dívali jsme se si do očí.

Thomas. Ona je prostě celý její táta. Až teda na vlasy, které má hnědé po mně.

,,A proč bych už měla jako vztávat?" Nakrčila jsem obočí.

,,Protože mám dneska narozeninyy." Zavřískla vesele.

,,Cože? Kdože má narozeniny? Já? Ale vždyť není listopad. Nebo je?" Škádlila jsem ji.

,,Neee. Já mám narozeniny. Ježiši mami ty si nic nepamatuješ." Protočila jsem nad ní očima a zasmála jsem se tomu.

,,Tak už budeme vztávat? Když už je ti teda dneska pět?" Sedla jsem si a posadila si ji na klín.

,,Jo!" Zajásala.

Ell mi utekla z ložnice, nejspíš do svého růžového pokojíčku.

Podívala jsem se z velkého okna dolů do ulic New yorku. Dneska bylo kupodivu slunečno, ale i přes to zima jak někde.

Ubula jsem si svoje papuče a vyrazila do kuchyně, udělat snídani.

Ještě jsem to vzala přes koupelnu, ve které jsem se natáhla pro župan.

,,Elli, jakto že nemáš župan. Vždyť je tady zima." Než se ráno byt vyhřeje, chvíli to trvá.

Hnědovláska si poslušně došla pro světle fialový župan s hvězdičkama.

Rozhodla jsem se, že na snídani udělám lívance, jelikož je nemíváme nijak často.

,,Kam s tím jídlem máš jako namířeno moje milá zlatá?" Zkřížila jsem ruce na hrudi a podívala se na Elle, která si vesele nesla talíř s lívanci k televizi do obýváku.

,,Ale mami mám narozeniny." Podívala se na mě stylem zraněné štěně.

,,Tak dobře, když máš ty narozeniny." Povzdechla jsem a se svým talířem udělala to samé.

,,Mami podívej dávají Kouzelnou chůvu Nany McPhee." Vykřikla nadšeně.

,,No vidíš tak se na to můžeme podívat." Pohladila jsem ji po vláskách.

,,Na obrazovce naší širokoúhlé televize se objevil kluk, který vypadal tak na deset let. Někoho mi připomínal, ale koho.

Snažila jsem se tím nijak dál nezaobírat, ale můj mozek to prostě nemohl dostat z hlavy.

Schválně v titulkové scéně jsem čekala až se tam objeví kdo hrál malé Simona.

No samozřejmě jak jsem si ho nemohla nevybavit.

Vždyť to byl Thomas.

,,Mami co budeme dneska dělat?" Otočila se na mě Ell.

,,No mám pro tebe malé překvapení. Dneska dojede babička s dědou tak co kdyby jsme jim šli naproti na letiště. Potom si zajdeme někam do restaurace a pak ještě něco vymysíme co ty na to?" Navrhla jsem.

,,Jupí, přijede babička s dědou." Hopskala po bytě radostí.

***

,,Elli, pojď, musíme se převléct."

,,Vždyť už jsem oblečená. Zavolala na mě."

Vyšli jsme z chodby k výtahu. Počkali až přijede a pak nastoupili.

Prošli jsme halou ven do rušných ulic velkoměsta.

Mávnutím ruky jsem přivolala žluté taxi.

Muži středního věku jsem nadiktovala adresu letiště.

***

O týden později

Moje mamka s taťkou se tady zdrželi jen na týden, jelikož museli zpátky do Anglie kvůli nějakému vyřizování.

,,Elle,"Zavolala jsem na moji princeznu. ,,Musíme zajít do parku napsala mi Daphne, že potřebuje nafotit tu novou zimní kolekci a ty budeš můj model." Už přes rok a půl spolupracuji se značkou Zara. I proto si můžeme dovolit byt uprostřed New Yorku v nejvyšším patře s vyhlídkou na Central park.

,,Jupí a můžu si to oblečení nechat?" První otázka, kterou slýchám pokaždé když jí řeknu, že budu fotit něco pro Zaru.

,,Ne Ell tentokrát ne. Ale přes léto určitě. Teta Daphne mi to oblečení nechala dole na recepci tak pro to zajdu jo? Hned jsem zpátky."

***

Divila jsem se, že zase nešel skoro celý tým. Nemám to ráda když kolem mě stojí tucet lidí. Ovšem na to jsem si musela zvyknout. Tentokrá šla pouze Daphne a její pravá ruka Carla. Nejspíš se nikomu do té zimi nechtělo.

,,Super Ell teď ten sníh vyhoď do vzduchu a pořádně se usměj." Dávala jsem jí pokyny, které ona už dobře znala.

***

Čekali jste trochu víc akce co? Nebojte další kapitola už bude akcí jenom nabitá. Snad...
Omlouvám se, že kapitoly teď prakticky vůbec nevycházejí, ale ve škole jsme každý den psali minimálně dva testy a když pak přijdete ze školy v sedm a ještě se máte učit tak na nějaký wattpad vás rychle přejde chuť. Teď jsem ovšem chytla nějakou chlapskou rýmičku, takže su doma. Maybe budu mět víc času na psaní.
Mia❤️