Maybe again...

Chapter two

Btw jen tak pro začátek než zase zapomenu. Až budete chtít psát sprostý komentář nepiště ho v angličtině, ale v češtině jinak se nezobrazí. Thankx. ;)

***

Thomas's  POV

,,Tome až budeme v New yorku, chtěla bych si zajít za mou kamarádkou Camilou, nevadilo by ti to?" otočila se ke mně Lucy.

,,Jo jasně." promnul jsem si čelo. Bože ať už jsme tam nebo mi z toho letiště jebne.

,,Napadlo mě, že až budeš mít to focení tak v ten čas bych za ní mohla zajít. Jelikož oni jsou v New yorku dost zajímavé obchody, které v Londýně prostě nejsou třeba..." dál už jsem ji neposlouchal a pouze přikyvoval kdy mi to přišlo vhodné.

,,Let z Londána do New yorku číslo..." 

,,Výborně." zvedl jsem se z tvrdého sedadla a zamířil ke gatu sedm. 

Ironie, přesně tímhle gatem jsem před šesti lety letěl s Emily.

Vlastně to, že vůbec žije jsem se dozvídal pouze když se na mě dívala ze stránky nějakého modního časopisu. Vím, že se z ní stala opravdu hodně úspěšná fotografka, ale o jejím osobním životě jsem se nikdy nikde nic nedočetl. Nevím, jestli má přítele, manžela, děti nebo kde bydlí. Vím, že působí pravděpodobně v Americe, ale kde přesně to nevím.

Jakmile jsme vzlétli Lucy si nacpala do uší sluchátka a přestala vnímat okolí.

Jo, kdyby tady byla Emily, držela by se mě pevně za ruku. Já bych se ji snažil uklidnit vískáním v jejích kaštanově hnědých vláskách a šeptání sladkých slovíček do ouška. Jo jenže na tohle můžu rychle zapomenout.

Zavrtěl jsem se na sedadle, zavřel oči a snažil myšlenky nasměrovat úplně jiným směrem. Nejlépe ke spánku.

***

,,Vážení cestující, za chvíli budeme přistávat v New yorku. Prosím připoutejte se." ozval se hlas letušky z repráků čímž mě probral zpátky k životu.

Protáhl jsem se a zkontroloval jestli jsem připoutaný. 

***

,,Zlato vem mi kufr? Já nám zavolám taxíka na hotel." vycenila mě zuby má plavovlasá přítelkyně.

,,Jasně." zamumlal jsem si pro sebe.

Po dvaceti minutách sledování jezdícího pásu na letišti Johna F. Kennedyho jsem se našich kufrů konečně dočkal.

Oba dva obrovské kufry jsem uchopil do ruky a zamířil ven, kde už čekala Lucy s taxikářem, která si nenápadně motala pramínek svých blond vlasů na ukazováček a u toho se opírala o auto s výstřihem staženým na můj vkus až moc dolů, i přes to, že byla dost zima.

,,Ehm." nenápadně jsem si odkašlal, abych tím upozornil na svou pozornost.

,,Tak asi můžeme jet ne?" otočila se na mě Lucy trochu vyděšeně, jelikož jsem ji přistihl při 'činu'.

***

,,Snažila jsem se to utáhnout na nižší cenu." snažila se mi vysvětlit své chování když už jsme byli na hotelu.

,,To si se před ním nemusela snad svlékat ne?" povytáhl jsem obočí.

,,Dobře takže ty jsi snad nechtěl aby jsme tu cestu měli levnější? A nesvlékala jsem se." udělala na mě nevinný pohled.

,,Peněz máme dost když můžeš rozhazovat za všechny ty tvoje blůzy, svetry, boty a já nevím co všechno." všechno se to ve mně za poslední měsíce tak nahromadilo, že už to prostě potřeboval ven.

,,Ale zlato," přistoupila ke mně a skousla mi ucho.

,,Ne promiň, ale tohle na mě nezkoušej dneska nemám náladu." odtáhl jsem ji od sebe. ,,Jdu si pročistit hlavu." rychle jsem si vzal bundu z věšáku, a vyběhl ven než by stihla něco namítnout.

Z hotelu jsem si to namířil přímo do Central parku. Moje asi nejoblíbenější místo z celého velkoměsta.

Jakmile jsem se dostal do blízkosti stromů a cestiček prosypávaných pískem a kamením, zpomalil jsem.

Zrovna zapadalo slunce, na malém mostku posedávali dva mladí lidé. Dívka s hnědými vlasy a blonďák s rukou přehozenou přes její záda.(Schválně komu to něco připomíná :))

Dobrou chvíli, no dobře asi hodinu a půl jsem se potloukal po parku. 

Zahlédl jsem ji. Byla to ona určitě. Mé srdce vynechalo jeden úder jako tenkrát. Byla ještě hezčí než jsem si ji pamatoval. Moje Emily. Už není tvoje ty kreténe. Všechno sis posral. Ozvalo se moje podvědomí.

Pane bože to nemůže být pravda. Začal jsem se usmívat jako idiot, jenže pak jsem si uvědomil, že je mi to prd platné. 

Rozhodně by mě už možná ani nepoznala, a i kdyby rozhodně mě nechce vidět.

Chvíli jsem ji pozoroval, ale nejen ji. Byla tam s nějakou malou holčičkou a dvěma dalšími ženami. Držela v ruce foťák, takže určitě teď musela pracovat.

Dřív než by si mě mohla všimnout jsem se vydal s velkým úsměvem zpátky na hotel.

***

Oh dobrý den. Dlouho jsem se tady neukázala co? Mám nejspíš teď nějaký spisovatelský blok či co. A po pravdě mě to dost serká, jelikož jakmile chci psát tak nemůžu najít vhodná slova. No každopádně jsem tady zpátky a už se mě na nějakou dobu zase nezbavíte, snad. Já měla tento týden prázdniny a teď už zase musím do školy. Jak jste na tom vy s prázdinama? Už jste je měli nebo teprve budete mít? Každopádně ještě jedna otázka. Poznali jste o co se jedná v tom jednom odstavci se závorkou?

Asi všechno

Mia