Maybe again...

Chapter six

,,Ty jo, on fakt ještě žije." Začala mluvit jako první Ann když jsme vyšli z kavárny zpátky domů.

,,Ty jsi mi snad nevěřila?" Povytáhla jsem pravé obočí.

,,Jasně, že věřila, ale...no chápeš." Pouze jsme přikývla a dál pozorovala Elle jak před námi hopskala.

***
Kuchyní se rozezněl můj mobil, a tak jsme nechala vyndávání myčky na později.

,,Ano."

,,Emily ahoj." Ozvala se Daphne. ,,Potřebovala bych jít nafotit ty fotky už dneska. Vím, že máš mít volno, ale na zítra hlásí prudké deště."

,,Jasně." Povzdechla jsem si, ale co se dalo dělat. Pak jsme si vzpomněla, že Anne jde za čtvrt hodiny do kavárny se svým spolužákem ze střední, který už tady prý nějakou dobu žije a hodně dlouho se neviděli. Takže Elle nemá hlídání.

,,Pokud nebude vadit, že kolem bude poletovat Ell." Dodala jsem.

,,Ne, myslím, že je to v pohodě. Tak ve dvě na osmdesáté první." Zakončila hovor moje nadřízená.

,,Ell, běž se převléct. Půjdeme ven." Křikla jsme do dětského pokoje.

***

,,A kam jdeme?" Zeptala se moje tmavovlasá dcera, když jsme společně kráčeli po sedmdesáté páté avenue.

,,Dneska budeme fotit venku. Měla jsem mít sice volno, ale zítra bude škaredě, takže to musíme nafotit dneska a ty jsi musela jít se mnou jelikož teta Annie šla na kafe." Vysvětlila jsem jí.

,,Aha." Pohlédla na mě.

Na rohu jsem uviděla stát Daphne s Thomasem, tak jsem přidala na kroku, abychom to měli dřív za sebou a mohli být co nejdříve doma.

,,Ell ahoj." Usmála se Daphne na malou brunetku.

Elle jí odpověděla pak jsme se pozdravili s Thomasem a zamíříli do Central parku.

***

Musím říct, že Elle celou dobu poslouchala jako hodinky. Pomáhala nám s držením kabátů a stativů, což se jí většinou nechce a odmlouvá.

Nevím jestli to zapříčinila přítomnost Toma, že je to někdo nový a neznámý nebo...ne nic jiného mě nenapadá.

,,Tak a je to." Vydechla úlevou Daphne, jelikož už taky určitě chtěla domů do tepla. ,,Emily, zítra nechoď. Odpracovala jsi si to dneska tak máš zítra volno. Thomasi ty stějně tak. Už nám stačí nafotit jenom něco málo a zbytek té kolekce stejně dovezou až v pátek ráno." Byla jsem ráda, že tam zítra nemusím a můžu být s Ann. Koncem týdne už poletí zpátky domů, jelikož už musí do práce.

,,Dobře, takže v pátek zase na desátou?" Zeptal se Thomas.

,,Jo na desátou. Já už budu muset jít. Máme ještě dneska schůzi, tak se mějte. Pa Ell." Poslala jí pusu Daph, obrátila se na podpatku a vydala zasněženým parkem pryč.

,,Kudy, kudy jdete?" Zeptal se Thomas.

,,Do leva kolem basebolových hřišť jak jsme přišli." Odpověděla jsem. ,,Proč?"

,,Ne jen tak jestli bych vás mohl doprovodit." Poškrábal se na zátylku.

,,Jestli chceš a máš stejnou cestu." Podívala jsem se na Ell a chytla ji za ruku na znamení, že už jdeme pryč.

,,Jo stejně bych se tady asi sám ztratil." Pousmál se. Z toho letmého úsměvu jsem se musela usmát taky.

,,Dobře tak jdeme." Zavelela jsem.

Dobré dvě minuty jsme byli oba ticho nakonec začal mluvit on.

,,Takže teď žiješ tady a pracuješ pro Zaru?"

,,Jo, bydlíme tady v jednom z těch vysokých mrakodrapů." Ukázala jsem na budovy před námi.

,,Mami, mami můžu jít napřed?" Ozvala se Ell.

,,Dobře, ale na každém přechodu počkej na nás a abych tě vždycky viděla a ty jsi viděla mě. Jasné?" Určila jsem podmínky. Elle mi samozřejmě všechno odsouhlasila, vysmekla svou ruku z té mé a utíkala napřed.

S Thomasem jsme si povídali a naštěstí se ani jednou nezmínil o minulosti.

Podívala jsme se na Ell kde se zrovna nachází. Utíkala za nějkým holubem, jedna z jejích oblíbených činností, a nedávala pozor na cestu.

,,Elle stůj!" Zakřičela jsem, ale to už bylo pozdě.

***
Tak jo, právě sedím v autobuse z Anglie a bolí mě zadek. Od toho osmnácti hodinového sezení. Říkám vám, že příště už jenom letím, jelikož tohle je fakt něco. Nejradši bych to otočila a ještě týden tam zůstala. Vyšlo nám opravdu krásné počasí, celých sedm dní sluníčko, takže to typické anglické jsem nezažila. Poznala spoustu nových lidí a sblížila se s těmi, které znala, procvičila si angličtinu a poznala kulturu anglické rodiny. Fakt bych to hned teď zopákla. No dobře už končím s mým rozvášňováním se. Doufám, že se vám kapitola líbila a já jdu přežít ještě těch sedm hodin.
Mia❤️