Český kouzelnický svět REUPLOADED

Bystrá hůlka

též známá jako magdalénská hůlka, platanová, hůlka půvabu

Bystrá hůlka je legendární hůlka původně patřící nejznámější české čarodějce, Magdaléně Poděbradské. Údajně byla vyrobena z platanu (přestože baby Jagy toto dřevo vůbec nepoužívají a říkají, že má neobyčejně špatné předpoklady pro využívání magie) s jádrem pera bájného tvora slovujase, kterého Magdaléna zabila jednou nešťastnou náhodou, nevědíc, že je to poslední slovujas na celém světě.

V době zhotovení bystré hůlky (někdy v rozmezí 1466 – 1470) už byly na našem území podle Dobřeškovy kroniky baby Jagy, ovšem ty již několikrát prohlásily, že s výrobou magdalénské hůlky nemají nic společného a dokonce vyslovily jistou nedůvěru vůči její existenci. Galina Jagová mnohokrát poukazovala na to, že „dřevo platanu má neobyčejně špatné vlastnosti pro výrobu hůlek. Je sice možné, že Magdaléna disponovala jistou hůlkařskou magií, o které doposud nic nevíme, nicméně o tom silně pochybuji, neboť to by už Magdaléna Poděbradská uměla snad všechno. A pero slovujase? Nepopírám, že může mít silné magické vlastnosti, ovšem jelikož údajná původní vlastnice bystré hůlky zabila posledního žijícího slovujase, nikdy jsem neměla možnost jeho magické schopnosti zkoumat. Osobně jsem Magdalénu Poděbradskou viděla jednou, a můžu říct, že to byla neobyčejně... tvrdohlavá bytost, co se týče kultu její osobnosti." Legendy nám předkládají hned několik různých možností, jak se bystrá hůlka zjevila na tomto světě. Nejoblíbenější je, že dřevo bylo z platanu, který vyrostl na hrobu Magdalénina otce, a skutečným výrobcem není Magdaléna, nýbrž bájný výrobce hůlek před Jagami, Čelech Kovka. Tato všeobecně velice oblíbená verze má ovšem více děr než ementál, a tak je historiky předpokládáno, že bystrá hůlka byla opravdu původně vyrobena Magdalénou.

Následný pohyb hůlky je ještě víc zpochybnitelný než existence Čelecha Kovky. V následujících řádkách je napsána nejoblíbenější verze jejího osudu.

Když Magdaléna zemřela, předala platanovou hůlku své poslední dceři Zlatuši, jež se přivdala do rodiny Lobkoviců. V té době se zrodila tradice předávat hůlku v rodině dceři, pokud je více dívek, pak té jako poslední narozené, a pokud neměl vlastník hůlky žádnou dceru, musel jí předat svému poslednímu dítěti. Skutečně se během historie objevilo jen minimum mužů, kteří tvrdili, že mají v držení bystrou hůlku. Podle záznamů držela rodina Lobkoviců ve svých spárech hůlku do roku 1705, kdy ji zdědila Polyxena. Existují hned čtyři teorie o její další cestě. První říká, že Polyxena ji odmítla darovat svému synovi Ixnotarovi a byla pohřbena společně s ní (na tomto místě, praví se, pak vyrašil platan známější pod pseudonymem Zlaté ucho. Strom byl několikrát Varvarou Jagovou zkoumán, ale vždy se stejným výsledkem: Platan není hůlkového původu.) Podle druhé se Ixnotarovi úspěšně podařilo matku přemluvit a hůlku zdědit - tudíž Lobkovicové ji drží až do dnešních dnů. Třetí spekulace nám předkládá verzi, že Polyxena byla zavražděna jakýmsi příslušníkem rodiny Izaslavů, který ji zase dále předával, až dospěla k Čestmíru Izaslavovi, nejznámějšímu českému černokněžníkovi všech dob, který působil na konci devatenáctého století pod přezdívkou „Loutkář". Loutkář skutečně okolo sebe šířil pověru, že je držitelem bystré hůlky, nicméně po jeho tragickém skonu není znám žádný další její osud, pokud ji tedy vůbec ve svých rukou měl. A poslední teorie, nejmladší a nejvíce zmedializovaná, hovoří o tom, že Polyxena žádného potomka neměla (o Ixnotarovi se dochovalo jen opravdu málo písemných památek) a předala platanovou hůlku své mladší sestře Mladaně, jež se přivdala do jedné z nejčistokrevnějších rodin našeho státu, Vlkošů. Vlkoši se držením bystré hůlky chlubí dodnes, nicméně odmítli ji ukázat světu, a tak většina čarodějů má za to, že jen chtějí vrhnout na sebe lepší světlo po onom strašném skandálu, kdy Vojan Vlkoš okradl České kouzelnické společenství o jeden tisíc statérů. Jelikož kouzelnická větev Lobkoviců zanikla v polovině osmnáctého století, ani oni nám nemůžou poskytnout spolehlivý důkaz o konci bystré hůlky.

Vlastnictvím platanové hůlky se chvástaly různé čarodějky (a sem tam i kouzelníci) napříč celými dějinami. Navzdory všem velmi často rozlučným pramenům ovšem stále nemůžeme s určitostí říci, kde je bystré hůlky konec.