Vánoce v Kanadě

18.

Ráno jsem se vzbudila. Převlékla jsem se a vyrazila na snídani. Po snídani jsem kluky masíroval. Po obědě jsem odpočívala před zápasem. Hrajem tři zápasy ve třech dnech. Bude to těžký, ale my to zvládneme. Usnula jsem.

Vzbudili mě až Hladoník se Zadinou, kteří mi nutně něco potřebovali říct.

,,Záďa už to ví taky," usmál se Hladoník.

,,Co ví?" vyděsila jsem se.

,,No o vás...to ví," zazubil se.

,,Cože?" vyhrkla jsem ze sebe ,,Proč jsi mu to říkal?"

,,Protože je to můj kamarád," usmál se.

,,Nikomu jinému jsi to neřekl, že ne?" zeptala jsem se.

,,Nene, ale ještě můžu.." zasmál se.

,,Opovaž se!" vyjekla jsem.

,,No dobře," chtěl říct Hladoník, jenže mu řeči skočil Zadina: ,,A co za to?"

,,Co by? Nic!" ušklíbla jsem se.

,,No tak pusa by se nám líbila," usmál se Hladoník.

,,Tak řekněte Dostymu, třeba vám ji dá," uchechtla jsem se.

,,Ale no tak," usmál se Zadina.

,,Nic nebude," vyplázla jsem jazyk.

~•~

Tentokrát jsem na tribuně seděla jen s Lukášem. Šalda s Jeníkem byly totiž připsáni na soupisku. V bráně byl Patera a záda mu kryl Škarek.

,,Jsem ráda, že jsi konečně na tribuně se mnou," usmála jsem se.

Jen se usmál a zase pozoroval led. Vedle mě si sedl nějakej kluk. Byl vysoký, měl tmavě hnědý vlasy a zelené oči. Byl hezký, ale na Lukáše neměl.

Začala první třetina. Již v šesté minutě dal gól kanadský kapitán. Nevím proč, ale nemám ho ráda.

Asi o čtyřicet sekund později skóre srovnal Machala, kterému přihrál puk do jízdy Jeník. Do konce třetiny Kanada zvýšila vedení o dva góly. Bohužel. Skončila první třetina.

,,Ach jo," vydechla jsem a opřela jsem si hlavu o Lukášovo rameno.

Uviděla jsem, jak se mu na tváři objevil úsměv.

,,A dneska mi tu pusu už dáš?" zeptal se.

,,Jo to už jsem ti říkala, že Hladoník všechno vykecal Zadinovy?" zapovidala jsem to.

,,Cože?" vyhrkl ze sebe ,,A co ta pusa?"

,,Ano a nevím jestli si ji zasloužíš," usmála jsem se.

,,Já si ji zasloužím přece vždycky," mrkl na mě.

,,Ty jo?" ušklíbla jsem se.

,,Jasně, že já. To ty si ji nikdy nezasloužíš," zasmál.

,,Tss, tak teď jsem se naštvala," nafoukla jsem tváře.

Jen se zasmál a začal pozorovat kluky, kteří vjížděli na led.

Začala druhá třetina. Měli jsme pár šancí, ale nevyužili jsme je. A Kanada zase naše chyby proměnila v gól. Najednou na mě promluvil kluk, který si na začátku sedl vedle mě (tento rozhovor probíhá v angličtině): ,,Nějak jim to nejde, co?"

,,Nejde no," odpověděla jsem.

,,A ty je znáš?" zeptal se pochvíli.

,,Koho?" usmála jsem se.

,,No ty s Česka," zasmál se.

,,Znám, jsem taky z Česka," ušklíbla jsem se.

,,A nechceš někdy někam zajít?" zeptal se.

,,Myslím, že radši ne," usmála jsem se.

,,Proč ne?" zeptal se.

,,To je jedno," usmála jsem se.

,,No tak mi můžeš dát aspoň telefoní číslo," usmál se.

,,Promiň, ale ne," řekla jsem.

Otočila jsem se na Lukáše, který pozoroval led a ani si mě nevšímal. Dál jsem si kluka nevšímala. Siréna ohlásila konec druhé třetiny. A ve třetí třetině se skóre bohužel ještě zvýšilo. Tohle nebyl dobrý zápas...