Vánoce v Kanadě

19.

,,Co to mělo znamenat?" křikl na mě Dostál.

,,Co?" vyhrkla jsem.

,,No to s tím klukem!" řekl naštvaně.

,,S jakým?" nechápala jsem.

,,S tím co si s tebou povídal," řekl arogantně.

,,A co s ním je?" pořád jsem nechápala.

,,Proč jsi se s ním bavila?" zeptal se.

,,Proč bych nemohla?" ušklíbla jsem se.

,,Nezapomněla jsi, že spolu chodíme?" zeptal se naštvaně.

,,To se jako kvůli tomu nemůžu s nikým bavit?" křikla jsem na něj.

Jen mávl rukou a opustil pokoj. Z očí se mi draly slzy. Snažila jsem se nebrečet, ale nešlo to.

~•~

,,Prosimtě můžu tě o něco poprosit?" usmála jsem se na Hrabíka.

,,No můžeš," zasmál se.

,,Dáš tohle Lukášovi?" řekla jsem a nastavila ruku na, které byl řetízek. Můj řetízek. ,,A řekni mu, že je to pro štěstí."

,,Proč mu to nedáš sama?" zeptal se.

,,Pohádali jsme se," odmlčela jsem se.

,,No dobře," usmál se ,,Potom mi to rekneš."

Usmála jsem se a vydala se s Paterou na tribunu.

***
Omlouvám se, že je tahle kapitola tak krátká. Doufám, že se vám bude líbit a zítra výjde další kapitola a tentokrát delší. A také děkuju za podporu. 💕🏒