Why Me? ✔

~Sixteen~

Další měsíc byl už za námi.

Za ten měsíc se toho stalo poměrně dost. Jessica se celý měsíc neukázala ve škole, Jason si nic z našeho rozchodu vůbec nic nedělá a já jsem se začala hodně bavit s Dylanem.

Ashley odjela do NYC za svoji tetou, která je vážně nemocná, strašně mi Ashley chybí. William si našel přítelkyni Carrol, strašně jim to spolu sluší a moc jim to přeju.

Seděla jsem v lavici a přemýšlela o všem možném. Z mého přemýšlení mě vytrhlo když jsem zaregistrovala že si ke mně někdo přisedl. Byla to Jessica.

,, Ahoj " řekla jemně.

Já jsem nic neodpověděla a dále poslouchala učitelku ve výkladu.

,, Em moc se ti omlouvám, byla to blbost byla jsem strašně opilá nevěděla jsem co dělám musíš mi věřit" při posledním slově se jí zlomil hlas.

,, Na alkohol to nesváděj, kdyby si to udělat nechtěla tak to neuděláš Jessico!" bouchla jsem pěstmi do lavice a všichni studenti se podívali na mě, kromě Jasona, který si něco psal do sešitu.

,, Děje se něco slečno Watsonová?"

,, Ne"

,, Tak laskavě přestaňte ničit školní majetek a dělejte si zápisky z toho co tady vykládám a pokud chcete tady vykládat tuto látku za mě tak pojďte k tabuli" pokárala mě a jak řekla tak jsem učinila a začala si psát zápisky.

Ze zadní lavice až ke mně přiletěl zmuchlaný papírek. Otevřela jsem ho.

"Buď po škole v parku"

Žádný podpis nic, zmuchlala jsem papírek a strčila ho do zadní kapsy od kalhot.

Byla přestávka já jsem šla za Willem a Dylanem.

,, Se divím, že ho náš rozchod nějak nevzal" koukla jsem se na Jasona, který se smál něčemu co řekla Sydney.

,, Em takhle to brát nemůžeš, chtěla si na něj zapomenout tak na něj zapomeň " řekl Will na jeho hlase, už bylo zdát že ho to vyloženě sere jak pořád mluvím o Jasonovi, ani se mu nedivím, když to poslouchá skoro dva měsíce.

Jasonův pohled přistál na mě, popadla jsem Dylana a začala jsem se s ním líbat, nevím co to do mě vjelo, ale bylo to skvělý. Užívala jsem si Jasonův nenávistný pohled.

,, Em? " řekl zmateně Dylan.

,, P-promiň" až teď mi pořádně docvaklo co jsem udělala.

,, Nemusíš se omlouvat " široce se usmál.

Bylo už po škole, bála jsem jít do toho parku sama, protože jsem nevěděla ani za kým jdu.

Stála jsem v parku, ale nikde nikdo.

,, Em? " ten hlas bych poznala všude. Pomalu jsem se otočila.

,, J-já jsem se ti chtěl omluvit moc mě to mrzí, miluju tě a nikdy jsem nepřestal byla to chyba to co jsme ti udělali" smutně se na mě podíval a podal mi puget růží.

,, Jasone proč? Proč mi to děláš? J-já už prostě nemůžu podvedl si mě a na to nikdy nezapomenu ani nevíš jak mě to bolelo vás vidět, jak ti můžu odpustit když už v tobě nemám žádnou důvěru? Chci na tebe zapomenout chápeš, ale ty mi v tom pořád bráníš" vydechla jsem podala mu zpět ty růže a chtěla odejít.

,, Já na tebe, ale zapomenout nechci ty si mi dala světlo do života ty si byla jediný, smysl mýho podělanýho života" chytl mě za ruku.

,, To sis měl uvědomit dřív než si měl něco s moji bývalou kamarádkou a nic jinýho ti nezbývá než na mě zapomenout, protože ti nehodlám odpustit " vytrhla jsem se mu ze sevření a odešla...

Došla jsem domů nikdo nebyl doma mamka byla v práci táta taky a Kallie bude celý den u tety. Dneska je pátek a já jsem klukům slíbila že s nimi půjdu na párty k Danielovi, sice se mi tam moc nechtělo, ale co bych pro ně neudělala.

,, Pojď si dát se mnou tequilu" udělal na mě psí oči.

,, No dobrá ale už naposledy "zasmála jsem se a kopla to do sebe.

,, A ty teď na oplátku se mnou půjdeš tancovat" mrkla jsem na něho a on jak pejsek šel za mnou.
S Dylanem jsme dělali různý blbosti tancovali jsme snad hodiny.

Motaly se mi nohy málem jsem spadla, ale Dylan mě chytil. Pevně mě držel abych nespadla a začal se pomalu přibližovat,začala jsem ho vášnivě líbat. Dotáhl nebo spíš mě odnesl v náruči do nějakého pokoje kde mě opatrně položil na postel.

Svlékl mi šaty a začal se věnovat mému krku, zajela jsem mu rukou do vlasů, potichu jsem vzdychla když mě líbal na podbříšku. Svlékl mi i kalhotky a pomalu do mě vnikl,
prohla jsem se v zádech a nahlas vzdychla.

Dole se ozýval nějaký hluk, rychle jsem ze sebe Dylana odstrčila a začala se oblékat abych zjistila co se děje.

,, Co se děje?" nevím ale něco se dole stalo. Utíkala jsem rychle dolů po schodech a tam jsem viděla jak se pere Jason s Jackem. Hned se mi hlavou promítla ta vzpomínka před tím hotelem.

Nic jiného mě nenapadlo stoupla jsem si mezi ně.

Přestali.

Jason vypadal ještě hůř, než před tím hotelem. I když jsem věděla, že to je špatný nápad, vzala jsem ho k sobě domů.

,, Emily " hlesl když jsem ho pokládala k sobě na postel.

,, pšš" pohladila jsem ho po tváři.

A právě v tuhle chvíli jsem si uvědomila, že to nebude tak lehké na Jasona Parkera, jen tak zapomenout.

Co si myslíte měla by mu Emily odpustit? 😏❤️
Koho máte radši Dylana nebo Jasona? 😁🌸