Why Me? ✔

~Seventeen~

Probudila jsem se a cítila ruku obmotanou kolem mého pasu,zvedla jsem se a Jasonovo ruku ze sebe sundala. Tohle mi strašně chybí...
Šla jsem do koupelny udělala hygienu a oblékla se.

,, Jasone stávej musíme do školy" položila jsem mu ruku na rameno a jemně s ním zatřásla.

,, Ještě pět minut "zamumlal do polštáře.

,, Okey, ale já už jdu do školy"

,, Počkej odvezu tě, stejně se musim stavit doma"zvedl se a začal se oblékat.

,, Takže ty a Dylan? " řekl a já se nad tím musela zasmát.

,, N-nevím asi jo" zasmála jsem se a Jason se na mě smutně podíval.

,, Přeju ti to, chci aby si byla šťastná když ne se mnou tak aspoň s ním a máš pravdu musíme na sebe zapomenout "řekl chladně, i když jsem to tak chtěla, ale jeho slova mě bodla u srdce.
Nic jsem mu na to neřekla neměla jsem co mu na to říct.

Dojeli jsme ke škole a každý si šel jiným směrem, můj byl k Williamovi a Dylanovi.

,, Takže ty a Jason jste -" nedořekl to, protože jsem mu skočila do řeči.

,, Ne! Už nikdy! Žádný já a Jason neexistuje a nikdy ani existovat nebude "

,, Dobře a Em měla by si dnes čas? "

,, Jo jasně měla proč"

,, No já jen, že ti potřebuju něco říct buď ve tři v kavárně tam kam chodíme vždycky" řekl a zmizel mezi studenty.

,, Nevíš co by mi tak chtěl říct? " otočila jsem se na Willa.

,, To nevím" řekl a spolu vyšli do třídy.

Když jsem šla domů ze školy, zděsila jsem se před naším barákem stály policejní auta. Rychle jsem doběhla domů a tam viděla jak moje máma brečí a táta ji drží okolo ramen.

,, Ach Emily " řekla a rozběhla se za mnou.

,, Co se stalo" byla jsem totálně v šoku.

,, Kallie " rozbrečela se ještě víc.

,, C-co je s ní" hlesla jsem, nikdo mi neodpověděl.

,, Tati co je s ní! " už jsem to nevydržela a rozbrečela se.

,, Jeli se školkou do zoo a cestou zpátky je srazil náklaďák"

,, Snad ne-" chytla jsem se za pusu a sedla jsem si na gauč, protože jsem si myslela že v tu chvíli to semnou sekne.

,, Ne to ne,ale už je skoro dvě hodiny na sále a je malá pravděpodobnost že ji zachrání" poslední slovo řekl potichu a viděla jak mu stékají slzy po tváři.

,, Ona to zvládne! Musí!" rozběhla jsem se k tátovo autu nastartovala a vyjela směr nemocnice. Sice nemám řidičák, párkrát jsem si ho zkusila udělat, ale vždy ne tak nějak přepadla tréma.

,, Dobrý den před možná tak dvěmi třemi hodiny vám tu přivezli Kallie Watsonovou prosím řekla by jste mi co s ní je"

,, Dobrý den a vy jste? "

,, Kallie sestra"

,, Bohužel vám ještě nic víc říct nemůžu je stále na sále "

,, Emily" křikl za mnou táta.

,, Nemůžeš nás takhle děsit zlatíčko"

,, Tati Mami já ji potřebuju vidět je to moje malá sestřička kterou miluju, když se narodila víš co jsem ti mami slíbila? Že tu pro tebe a hlavně pro Kallie budu čtyřiadvacet hodin vkuse že ji budu chránit a- " nedořekla jsem to, rozbrečela jsem se tak moc, až jsem nemohla dýchat. Máma mě silně objala.

,, Že to zvládne mami prosím slib mi to"

,, Zlatíčko já - "

,, Pan a paní Watsonovi?" zavolal je doktor a my hned zpozorněli.

,, Vaše dcera....