Why Me? ✔

~Eighteen~

,, moc mě to mrzí udělal jsem vše co bylo v mých silách- " Mamka se rozbrečela , je to hrozný pocit ztratit někoho tak blízkého a milovaného, tak strašně moc to bolí.

,, Nebylo ji možno zachránit ztratila příliš mnoho krve, upřímnou soustrast" chytl tátu za rameno a věnoval mu smutný pohled.

Bolí to.... Tak strašně moc.

,, Mami" objala jsem ji.

,,Moje holčička" zavzlykala mi do mikiny.

,, Mami my to zvládneme" snažila jsem se nebrečet, ale nešlo to.

Máma s tátou museli podepsat ještě nějaké papíry a já mezitím šla domů, nechtěla jsem, ale máma na tom trvala a já ji radši poslechla.

Bylo nějakých pět hodin večer, měla jsem několik zmeškaných hovorů od Dylana, bylo mi nějak jedno, že jsme se měli sejít, jediné co jsem teď chtěla dělat, bylo truchlit nad ztrátou mé sestřičky, kterou už v životě neuvidím, ani ten její překrásný smích a jak mě dokázala rozesmát, když mi bylo nejhůř.

Dorazila jsem před dům a tam na schodech seděl Dylan.

,, Em tak strašně jsem se bál nezvedala si mi telefon a -" cítila jsem se hrozně, moje tvář byla opuchlá, mé oči byly červené od pláče, všude jsem měla řasenku.

,, Panebože stalo se něco?" zhrozeně a ustaraně se na mě podíval.

,, Kallie " začala jsem opět brečet, Dylan ke mně přistoupil a silně mě objal.

,, Co je s ní?"

,, Měli autonehodu, jeli se školou na nějakej stupidní výlet, Dylane ona to nepřežila" zavzlykala jsem a opět ho silně objala.

,, To mě mrzí upřímnou soustrast " pohladil mě po zádech a stále mě nepouštěl.

,, Pojď dovnitř je zima" snažila jsem se o úsměv, ale nešlo to.

,, A co si mi to vlastně chtěl říct?"

,, Myslím že to teď není vhodný potom co se stalo"

,, Myslím si, že už nic horšího než Kalliina smrt být nemůže, takže povídej " vydechla jsem.

,, Em vím že se to teď nehodí k téhle situaci, ale už ti to chci říct poměrně dlouho" nadechl se.

,, Emily Watsonová miluju tě, tak hrozně moc, že to ani nejde říct slovy" Upřímně se na mě usmál.

Nedokázala jsem mu odpovědět, ale pokaždé když mě objal měla jsem motýlky v břiše, pokaždé když se na mě usmál podlamovaly se mi kolena, je tak úžasný a věřím v to, že by mi mohl pomoct se vypořádat se smrtí mé sestřičky a taky zapomenout na Jasona.

Smutně se na mě koukl když viděl jak, překvapeně na něj koukám.

,, Taky tě miluju Dylane" hlesla jsem a okamžitě se otočil zpět na mě a tentokrát koukal překvapeně on.

,, Ano Dylane miluju tě slyšel si dobře " usmála jsem se a šla ho obejmout.

,,Ale nevím jak to všechno zvládnu"

,, Ty to zvládneš, my, to spolu zvládneme " usmál se a věnoval mi polibek.

Po tom strašném dni plného pláče a smutku aspoň něco hezkého.

A ještě pár slov pro mou sestřičku....

Kallie nikdy na tebe nezapomenu na tvůj překrásný smích, vždycky když si byla naštvaná, když jsem si s tebou nechtěla hrát, jak si byla roztomilá když si se zlobila. Pokaždé, když mě něco trápilo a byla jsem smutná poznala si to lépe, než kdo jiný i když ti bylo pouhých šest let, chápala si mě, sem tam si mě štvala neříkám nic, ale milovala jsem tě a pořád budu.

Moje malá sestřičko bolí to, ale vím, že by si nechtěla abych se s maminkou a tatínkem trápila a já ti slibuju, že se trápit nebudeme a víš proč? Protože vždycky budeš u nás, sice tě nebudeme vidět a ani obejmout, ale ty budeš náš takový strážný andílek.
Kallie mám tě moc ráda a tak moc mě mrzí, že ti to nemohu říct a obejmout tě.

        S láskou tvá Sestřička Emily....