Why Me? ✔

~Nineteen~

Další den jsem nemusela do školy, ale chtěla jsem, protože mám vysokou absenci a mohli by mě nekvalifikovat a o to opravdu nestojím.

Dylan včera odešel kolem půlnoci, chtěl být se mnou a byla jsem mu za to vděčná.

Moje klasická ranní rutina obsahovala samozřejmě čištění zubů a celkově hygieny, učesat si vlasy a nalíčit se. Nějak extra moc jsem se nelíčila, protože jsem čekala, že dnes budu opět brečet takže to nemá cenu.

Vyšla jsem z mého pokoje, šla jsem klasicky cestou ke schodům, z chůze mě vyvedly otevřené dveře do Kalliina pokoje, pomalu jsem vešla do růžového pokojíku. Měla tady hračky, oblečení, a stříbrný náramek který měla ode mně, bylo tam napsáno její jméno, připnula jsem si ho na ruku a opatrně vyšla z pokoje.

Dylan na mě čekal před mým barákem, abych nešla sama.

,, Ahoj " věnoval mi pusu do vlasů. Já jen přikývla na pozdrav a nastoupila si do auta.

S Dylanem jsme vyrazili ruku v ruce.
,, Myslíš, že si připravená tam jít" ohlédl se po mě a já jen sebejistě přikývla na souhlas.

,, Jak si říkal my to zvládnem " jemně jsem se na něj usmála a vyrazili spolu do toho blázince pod jménem škola.

Všechny pohledy studentů se upnuly na mě, jako kdybych byla z jiné planety. Přišlo ke mně pár lidí a se smutným pohledem mi říkali ať se držím, že kdybych potřebovala pomoct mám za nimi kdykoli přijít.
Kdyby mi neumřela sestra ,nikdy by o mně nezavadili ani pohledem a natož, aby mi řekli že mi kdykoli pomůžou, jak falešné tohle bylo, až se mi z toho dělalo zle, vím myslí to dobře, ale takovéhle lidi nemám prostě ráda.
Ale co mě překvapilo nejvíc bylo, že za mnou přišla Jessica.

,, Vím, že mě nerada vidíš, ale to co se stalo s Kallie mi je opravdu líto měla jsem ji ráda upřímnou soustrast" koukala na mě smutně a vyčítavě. Úplně jsem cítila že mě chce obejmout tak jsem to udělala já.

,, Vidím tě ráda potřebuju svoji nejlepší kamarádku "cítila jsem na své tváři horké slzy.

Objala mě znovu.

,, Tak moc si mi chyběla Emily" zavzlykala mi do ucha, všichni se na nás koukali jak na krávy.

******

Otevřela jsem vchodové dveře a šla do kuchyně, mamka byla stále smutná, byla jako chodící mrtvola, měla kruhy pod očima, rozcuchané vlasy a celkově budila pocit, že je zničená.

,, Ahoj " dala jsem ji pusu na tvář a ona se jemně usmála.

,, Tak co ve škole" zeptala se.

,, Jako vždycky " vydechla jsem.

,, Zítra je pohřeb takže zítra nejdeš do školy" řekla bez známky nějakých citů.

,, Kde je táta "

,, Nahoře" kývla jsem a vyšla směrem po chodech. Nad schody jsme měli vždy vyvěšené rodinné fotky, ale Kallie rámečky s fotky nikde nebyly. Nechala jsem to být a pokračovala ve vyšlapovaní po schodech.

Něco mě velmi zarazilo táta byl v Kalliině pokoji. Opatrně jsem tam vešla a viděla jak všechny její věci balí do krabic.

,, Jak to můžete udělat! " křikla jsem na mámu.

,, Zlatíčko my -"

,, To tady nemůžete nechat ani její fotky? "ukázala jsem na krabici kde bylo napsáno 'Kallie'.

Vzala jsem si tu krabici a šla do pokoje, krabici jsem otevřela a pomalu vytahovala její fotky.

,, Tak moc mi chybíš" pohlédla jsem na fotku kde jsem byla já a Kallie. Byli jsme zrovna na dovolené v Egyptě, táta Kallie koupil zmrzlinu, spadla ji začala brečet tak jsem ji šla obejmout a máma nás vyfotila je to krásná fotka. Začaly mi stékat slzy proudem.

,,Em" řekl starostlivě táta.

,, Proč to děláte? Já na ni nechci zapomenout" zavzlykala jsem.

,, Em my víme, že tě to bolí, ale musíš myslet i na mámu není to první smrt našeho dítěte" řekl smutně.

,, Počkat co tím myslíš? "

,, Než ses narodila ty měli jsme ještě syna, Alexe ten zemřel, protože měl nemocné srdce bylo mu pouhých čtrnáct tak moc to maminku bolelo musíš ji pochopit ty si naše všechno, ty si naše jediné dítě" pohladil mě po tváři. Objala jsem ho.

Rychle jsem vstala a utíkala do kuchyně.

,, Mami moc se ti omlouvám že jsem tak vyváděla já jen že mi moc Kallie chybí" hlesla jsem.

,,To je v pořádku broučku mám tě moc ráda Emily "objala mě.

******

Je další den, tento den se měl konat pohřeb. Vstala jsem a šla udělat hygienu líčit se nebudu.
Na sebe jsem si vzala šaty které jsou mi po kolena a s dlouhým rukávem a ještě černé boty s malým podpatkem.

Smuteční obřad se konal v kostele. Přišlo hodně našich známých, vedle mě byla Jessica, přála si to hlavně máma dlouho ji neviděla a navíc ji bere jako rodinu.

Po pohřbu se konala taková ta hostina kde se sejdou všichni známí a truchlí nad ztrátou milovaného. Nemohla jsem tam už jen ten pohřeb mě vysílil. Měla jsem pocit, že každou vteřinou to se mnou sekne.

Šla jsem za Dylanem, protože teď jsem potřebovala podporu od svého přítele.