Tak zase ráno...to vážně?
Fajn dneska je sobota. Vstánu už teď, i když je 6:37. Nepotřebuju potkat rodiče.
Co si mám vzít jako na sebe? Venku je fajn, asi. Takže mikinu a kalhoty. Jako vždy šedá mikina a černé kalhoty.
Vycházím ven. Nesnáším to tady.
Jen tak se procházím. Sluchátka v uších, nevnímám okolí.
Ale sakra něco mi tu nehraje. Rozhlídnu se kolem sebe. Nic. Jdu pomalu a vypínám písničky.
Za mnou slyším kroky. Chvíli jdu a pak se prudce otočím.
Za mnou stojí kluk. Blonďák, světle hnědý oči, které vypadají zlatě.
Je celý v černém a po těle má divné znaky. Že by tetování?
"Kdo jsi a proč mě sleduješ?,, vyhrkla jsem ze sebe.
"Jmenuju se Jace a nesleduju tě,, díval se na mě přímým pohledem, ale v koutcích mu hrál usměv.
"Nesleduješ? Opravdu? Jdeš za mnou snad deset minut. Tomu snad neříkáš sledování?,, ten kluk mě děsí.
"Ovšem že ne.,, ironicky se usmál.
Co si o sobě ten kluk myslí?!
Přestal se usmívat. "Půjdeš se mnou Nikol,,
" Nikam nejdu,,
"Nejde to po dobrým, tak to pujde po zlým.,,
Chtěla sem začít utíkat, ale za mnou něco dopadlo na zem. Otočila sem se a tam stál další kluk.
Fajn. A za chvilku na mě vybafne Ježíš, ne?
Druhý kluk mě zaujal víc.
Modré oči, tmavé vlasy.....miluju tyhle typy kluků.
Koukám na něj a on na mě. Je snad o osmdesát hlav větší než já! Fajn kecám. Je větší tak o hlavu a něco.
Otočím se zpátky na Jace.
" Tak pujdeš nebo ne?,, zeptal se přidrzle
"Ne,, odpověděla sem mu pevně.
Rozhlídnu se kolem, jestli nenajdu cestu, kama bych mohla utéct.
"A jmenuju se Alec,,
"Tak jdeme,, řekl Jace.
Šla jsem. Co jiného jsem taky měla dělat?
