"Wow...,, řekla sem s úžasem v hlase.
Uvnitř bylo všechno do šeda. Vypadalo to nádherně.
" Pojď,, řekl Jace. Šli jsme do nějáké místnosti kde byl krb a pár knížek. Čtyři pohodlně vypadající křesla a stůl z.....černého dřeva?
Sedla sem si do jednoho křesla. Naproti mě si sedl Jace a vedle něj Alec.
"Tak. První chci vědět, kdo jste?,, zeptala sem se. Jace se usmál. Tohodle vysvětlování se chce asi ujmout on.
" Jsme nephilim. Chráníme svět před démony a podobnou havětí. Jinak se nám říká Lovci stínů nebo Andělovy děti. Žijeme už mnoho let. První byl Jonathan Lovec stínů. Do světa stínu patří i upíři, vlkodlaci nebo víly. Určitě si o nich už někde četla nebo něco. O upírech si lidi hodně navymýšleli. To ale jindy. Já a Alec jsme parabátai.
Jsme něco jako bratři, ale jsme si mnohem bližší. Když se chějí dva lidi stát Parabátai, musí složit přísahu.
Potom si navzájem nakreslí runy. Ty ti ukážu pak. S Alecem jsme spojení. Když jeden umře, část toho druhého umře taky. Když se jednomu něco stane, ten druhý to cítí taky. To je asi tak vše o nás,, Jace dokončil své vyprávění. Měl příjemný hlas když mluvil k sobě nebo o Alecovi. Alec se na mně celou dobu díval. Cítila sem jeho pohled ale nekoukla sem se na něj. Fajn. Je čas na další otázku.
"Proč zrovna já sedim tady?,, vypadá to, že mluvit bude znovu Jace.
" Ty......jsi jedna z nás. Patříš k Lovcům stínů. Tvý rodiče nejsou tvý rodiče. Adoptovali tě když ti byl rok. Tvoje matka tě nechala na ulici. Spolek je požádal, aby tě adoptovali. Ani oni nevěděli co jsi nebo co je to vůbec Spolek. Byla si pod kouzlem. Když ti bylo 15 let měli tě tvý adoptivní rodiče přivést zpátky. Neudělali to. Místo toho si tě nechali. To kouzlo zmizelo až když ti bylo 16. Tedy teď. Proto sis připadala, jako by tě ani neznali. Oni tě totiž neviděli. Byli taky začarovaní. Tvoje pravá rodina......
No...je to složitý. Máš bratra a sestru. Můžeš tady bydlet. Všechno ti ukážeme. Patříš k nám.,,
Když Jace domluvil jen sem na něj zírala. Nevěděla sem co na to říct. Opřela sem se a zakryla si obličej rukama. Chvíli sem tak seděla, než sem si všimla, že Jace odešel. Seděla sem tam jen s Alecem.
"Pojď, ukážu ti tvůj nový pokoj. Je toho na tebe najednou hodně. Potřebuješ si odpočinout.,, Alec šeptal. Nevím proč, ale šeptal.
Zvedla sem se a šla sem za ním. Dovedl mě k jednomu pokoji.
" Když budeš něco potřebovat, můj pokoj je tam,, ukázal na druhou stranu chodby. "Ten vlevo. Naproti bydlí Jace.,,
" Díky.,, víc sem říct nedokázala.
Alec se jen usmál a odešel.
Šla sem do pokoje po tmě. Sundala sem si mikinu, boty a lehla si do postele. Na víc už dneska nemám sílu.
