Dost mě překvapilo, že sme došli ke mně domů.
Prej si mám sbalit nejdůležitější věci.
Fajn. Stojím tady v pokoji a mám strach. Zkoušela sem všem volat, ale nikdo mi to nebral.
Sbalila sem si pár oblečení a.......a dýku ze skříně. Našla sem ji jednou v lese. Dala sem si ji do kapsy mikiny.
Sedla sem si na postel a zůstala sem sedět. Nevim co mám dělat.
Z pohledu Jace
|JACE A ALEC - ROZHOVOR VENKU|
"Nemyslíš, že si byl moc....no jak to říct...hrubý?,, řekl mi Alec. Fakt nevim co tim myslí jako.
" Ne nebyl. Ona neměla odporovat. Kdyby šla hned, byl bych klidný. Ztrácíme čas Aleku,, Odpověděl sem mu a opíral se o dveře.
"Uhni.,, řekl najednou
" Cože?,, Najednou se se mnou dveře pohly. Bylo to jak na nějaké houpačce.
Vyšla ven Nikol.
"No to ti to trvalo,, řekl sem ji dost podrážděně.
" Taky nemusím jít nikam. Vlastně ani nevim proč s váma jdu,,
Než sem stihl cokoliv říct, promluvil Alec.
"Omluv prosím chování mého Parabatai, má blbej den a...,,
" Paracoto??,, skočila mu do řeči. Ta holka je fakt nezkušená.
"Všechno ti vysvětlíme v Institutu,, odpověděl ji mile Alec a usmál se jen jedním koutkem. Nikol se znovu nechápavě zatvářila. Asi nechápe slovo Institut.....bože jak já ty civili nesnáším.
"A kam že jdeme?,, zeptala se.
" Prostě pojď za náma,, řekl sem ji.
Šli jsme asi pět minut, když mi najednou zazvonil mobil. Nepotřeboval sem se kouknout kdo volá. Veděl sem to přesně.
Z pohledu Nikol
Jsou fakt divný. V kapse svírám rukojeť dýky. Jace s někým mluví po telefonu, asi se s někým hádá. Nevnímám ho.
"AU,, musel se zastavit přímo přede mnou, že?
"Promiň. Jsme tady.,, řekl Alec a koukl se před sebe. Před ním se tyčila obrovská budova. Že by Institut?
" Počkat. Co mí rodiče?,, zeptala sem se trochu se strachem.
"Všechno se dozvíš. Pojď,, řekl nějak mile Jace. Vešli jsme dovnitř.
