Ráno mě probudilo zaklepáni na dveře. Protřela sem si oči, vstala sem a šla sem otevřít. Stál tam Jace. Opravdu skvělé probuzení...
"Co potřebuješ?,, řekla sem mezi zíváním.
" No... Já nic. Ale je půl jedné odpoledne a všichni tě chtějí poznat. Alec sice říkal, ať tě ještě nechám spát, ale ostatní se už nemůžou dočkat.
No pro Pána Jána....jich je tu víc.
"Dobře. Jen se převleču,, už sem chěla zavřít, ale ten jeho sarkastický usměv se nedal přehlídnout. " Ehm. Teda, prosím, počkáš na mně a dovedeš mně tam?,,
"Ale jistě,, furt se přiblble usmíval
" Díky,, zavřela sem a něco na sebe hodila. Až teď sem si všimla jak je pokoj vybavenej. Postel, noční stolek, knihovnička a....omůjbože tady má každej vlastní koupelnu?! Pro mně to normální není.
Konec kochání. Vyšla sem na chodbu za Jacem.
"Deset minut ti to trvalo.,, řekl to trochu pobaveně.
" Noa? Chci udělat dobrý první dojem.,, řekla sem s nezájmem. Vyšli jsme chodbou a šli jsme do velké místnosti. Jace něco vykládal o historii Lovců stínů, ale já sem ho nevnímala.
Otevřel velké dveře. První koho sem si všimla, byla rudovlasá holka. Usmála se na mě a ja sem ji usměv oplatila.
Pak sem přejela pohledem po černovlasé holce. Stačil jeden pohled a hned mi došlo, že ona a Alec jsou sourozenci. Taky sme se na sebe usmáli. Pak tam byl malý klučina, tak deset let. Koukal na mě modrýma očkama. Byl podobný Alecovy. Že by rodinná firma? Pak sem se koukla na Aleca. Usmíval se a díval se na mně. Úsměv sem mu oplatila.
Jace zatím přešel k rudovlasé holce a Alec se přesunul ke mě.
"Tohle je Nikol. Bude tady s náma bydlet. Je stejná jako my. Doufám, že si budete rozumnět. Moc to tady nezná, tak ji všechno vysvětlete prosím.,, Všichni šli ke mně. Až na Alecovu sestru. Ta skoro běžela. Objala mě a já sem na chvíli stuhla. Objetí sem neznala. Po chvíli sem ji ale objala taky. Odtáhla se
" Ja sem Isabella. Říkej mi třeba Izzy.,, usmívala se jako blázen
Usmála sem se znovu na ni.
Jako další ke mě přišla rudovlasá holka. Taky mě objala, ale ne tak silně jako Isabella. Objetí sem ji oplatila. Představila se jako Clary.
Poslední ke mě přišel ten malý kluk.
Podal mi ruku. Chytla sem ho za ni a oba sme pevně stiskly. Představil se jako Max.
Izzy a Alec si něco šeptaly. Izzy se usmívala od ucha k uchu a Alec dělal, že tu není, ale taky se usmíval.
Ani sem si nevšimla že přede mnou stojí Jace.
"Tebe znám. Nebo chceš taky obejmout?,, řekla sem trochu pobaveně.
"Ne nechci.,, usmál se. " Líbí se ti?,,
"Jo, jsou skvělý.,, odpověděla sem.
"Ale já myslel Aleca,, pořád se usmíval.
Trošinku sem se naštvala. Ale fakt jen malinko.
" Co ti je do toho?,, nechtěla sem mu říct, že jo.
"Ale nic,, s úsměvem odešel k Maxovi a Clary.
Dívala sem se na ně. Byli všichni pohromadě. Začalo mi být smutno. Po mém starém životě.
Najednou se otevřeli dveře.
" Zdravím sestřičko,, vešel nějakej kluk. Měl bílý vlasy a vypadal celkově dost....jak to říct....elegantně?
"Ahoj,, řekla Clary. Bílovlasej k ní došel a objal ji. Ona jeho taky a po chvíli se odtahla. Kluk se koukl na mě a usmál se.
"To je Nikol. Je tady nová.,, řekla Clary.
Koukla sem se klukovi do očí a okamžitě sem se koukla do země. Ne že by je měl jiné, to ne. Ale pohled do nich sem prostě nesnesla.
Asi si toho nevšiml, nebo to aspoň nedal najevo.
"Ahoj. Já jsem Jonathan. Ale říkej mi Sebastian. Přešel ke mně a podal mi ruku stejně jako Max.
"Nikol.,, představila jsem se mu a usmála se na něj. Jeho ruku sem stiskla, ale on byl silnější. Myslela sem že mi rozdrtí kosti. Pustil mě a otočil se k ostatním. Promnula sem si ruku, vážně to bolelo a zahlídla sem Aleca s Jacem. Oni se fakt smáli. A dívali se na mně. Zpražila sem je vražedným pohledem, ale oni se jen rozesmáli víc. Nevšímala sem si jich.
Clary se bavila se Sebastianem a Izzi. Jace se ještě pořád smál s Alecem a Max si něco četl.
Vyšla sem na chodbu. Chtěla sem se jít trošku porozhlídnout.
Šla jsem do leva. Chvilku sem šla jen chodbou a zachvíli sem narazila na velké dveře. Vešla sem a trochu sem se lekla. Místnost byla velká asi jako tělocvična u nás ve škole. Všude byli ruzné zbraně. Meče, dýky, nějaké nože a dřevěné tyčky. Šla sem se kouknout na dýky. Procházela sem kolem nich a u jedné sem se zastavila. Byla stejná jako ta, kterou mám já. Nepřemýšlela sem nad tím a šla jsem dál.
Prohlížela sem si meče a narazila sem do něčeho tvrdýho. Jace. Paráda.
"Koukám, že tě to zaujalo,, usmíval se. Tak ráda bych mu jednu vrazila.
"Jo. Je to tu pěkný,,
Vzal jeden meč do ruky. Podíval se na mě, pak zase na ten meč.
"Na,, řekl a podal mi ho.
Jen sem ho před sebou držela. Co teď já s tím?
" Em....a?,, řekla sem dost nechápavě, aby pochopil, že s tímhle já neumím.
"Braň se.,, řekl jen a vytáhl další meč.
Švihl svým mečem po mně a já sem zareagovala. Uhla sem hlavou a chytla ho za zápěstí.
"Tohle dělat nemáš. Pojď se mnou.,,
Řekl to dost namyšleně.
"Hele nikam nejdu. Jen sem se sem přišla podívat. Ani si mi neřekl,proč sem pořád tady. Ani nevím co jsem.,,
" Ty jsi Lovkyně stínů. Jsi tady proto, že k nám patříš. Ve světě civilů si žila dlouho. Je čas na změnu. Pojď ukážu ti runy.,, Jace měl zase ten svůj příjemnej hlas.
