Monolog z úst němého,
Jenž šeptem křičí z plných plic
Němý z žalu samého
A přec toho však řekne víc
Nářek noci chraplavý
Co rdousí každou myšlenku
Rytmus srdce tikavý
I poslední zničí domněnku
Lásky křídla rozechvělá
A víra topící se v naději
V mysli slova, jež utkvěla
Přec do neznáma se ztrácejí
Džbán po okraj naplněný
Však prázdnotou zeje
Vzpomínky mizí v zapomnění
A duše ve větru se chvěje
Poznat vášeň spalující
Života polibek cítit na líci
Hvězd třpyt na nebi zříti
A najít v něm důvod žití
Myslím, že to smysl nemá
Dál hledat jehlu v kupce sena
ČTEŠ
Vábení múz
PoesíaVůně večera protkala okolní vzduch, Když první múza ke mně přišla. Hvězdné nebe prozářilo svět předtuch, Když první báseň z mysli mé vzešla. Jasný odlesk měsíce oslepoval můj zrak, Když kouzelné noci dech mne pohladil. A každý okamžik proměnil...
