Defeated

2.

,,Ukončete prosím výstup a nástup, dveře se zavírají."
V posledních minutách jsem vběhl do dveří metra. Všude bylo plno lidí, všichni se na sebe tlačili a někteří byli i pěkně cítit. Hnus.
*Už abych měl auto.*

Konečně zazněl název mojí stanice a já mohl vystoupit. Venku jsem se nadechl lepšího vzduchu, narovnal si záda, stiskl ucho od batohu a dal se na cestu do práce. Ještě jsem si nandal sluchátka, jelikož to je taková moje příjemná uvolňující ranní rutina.
Klidným tempem jsem vycházel ze stanice ven na ulici. Východ slunce byl dnes obzvláště pěkný, ale západ se mi líbí víc.

,,A tak jsem to vzal takhle a vono to stejně nešlo, vole. Mistr mě prej už nenechá opravovat."
,,Vole ty jsi debil."
,,Komu nadáváš do debila? Chceš do držky?"

Slyšel jsem svoje kolegy jak se tam zas hašteří.

,,Nazdar princezno!" hulákali na mě.
,,Vyspinkáno?"
,,Neumí zdravit.. viď němoto?" smáli se nahlas přes celou chodbu.
,,To mi nepřišlo vtipné." řekl jsem jim s ledovým klidem a pokračoval dál.

Odložil jsem ke stolu batoh a vzal si na sebe, pachem kovu načichlé a od oleje ušpiněné, montérky.
*Nejpohodlnější věc na světě* usmál jsem se pro sebe blahobytně.
Zkontroloval jsem nářadí a mohl se pustit do práce.
,,Leone?"
,,Ano? Dobré ráno, mistře." otočil jsem se na urostlejšího čtyřicátníka s jeho typickým tmavým plnovousem.
,,Hele dnes mám pro tebe speciální práci. Pojď se mnou."
Následoval jsem ho do haly B.

Mistr strhnul plachtu, pod níž se skrývala pěkně rezavá a ušpiněná kára.
,,To je... Mercedes-Benz W123?" žasl jsem.
,,Přesně tak. Dotáhl ho sem jeden chlapík. Prý stál dlouho na vrakovišti a říkal si, že je škoda ho sešrotovat. A tak ho sem dotáhl na kompletní opravu."
,,Jak ho někdo mohl vyhodit?" stál jsem u otevřené kapoty a prohlížel si motor.
,,Vyšel z módy, lidem voní prachy a noví sporťáci."
,,To auto ale je ještě schopné jízdy. Motor má kupodivu v naprostém pořádku a brzdy taky. Jen bude potřebovat vyměnit spoustu dalších součástek, ještě udělat několik úprav...a možná bych i vyměnil karoserii." zaujatě jsem ho obcházel a sledoval každou část.
,,Výborně, můžeš začít." skřížil ruce a pohodově se usmál.
,,Moment.. to nejde. Já nemůžu.. já přece nejsem automechanik. Jen spravuji jednotlivé drobné součástky a vypomáhám s úklidem."
,,A co jako? Prostě se do toho pusť, přiučíš se něčemu novému."
,,Nejsem vyučený automechanik."
,,No a? To je dnes každému u prdele. A vidím i že tomu skvěle rozumíš." znamenitě se na mě zazubil. Vždycky to byl chlap od rány a s kuráží... a peprným slovníkem, obzvlášť když se rozčiloval.
,,No tak co je mladej?" plácl mě do zad.
,,No..já nevím." byl jsem si tak nejistý, nechtěl jsem nic zpackat.
,,Ty jsi srab. Koukej si vzít do ruky to nářadí a začni, nebo budeš mejt hajzly."
,,Dobře, fajn. Udělám to..."
,,Tak se mi líbíš hochu, buď už chlap." zasmál se jeho chraplavým hlasem od kouření cigaret.
,,Proč to vlastně neudělají Brian a Tod?" zeptal jsem se, když odcházel.
,,Těm už nesvěřím ani kolo." odpověděl z dáli a vyšel ven z haly.

*Tak jo... kde začnem?*