Defeated

3.

*Konečně je vnitřek hotový* utíral jsem si ruce od oleje do kusu starého hadru.
Pak jsem nahmatal v kapse telefon a podíval se na čas.
      -20:45-
Přesvědčil jsem se radši ještě jednou a to číslo tam pořád bylo.
Našel jsem ve skříni ještě jednu plachtu, a tak jsem ji přehodil přes auto a šel se převléknout.

,,Dnes jsi udělal opravdový kus práce. No ještě aby ne, když jsi tu přes 12 hodin. Byl jsi na svačině vůbec?"
,,Nebyl, ale při práci jsem se zakousl do jablka." pokrčil jsem rameny.
,,Ty hubeňoure, na tohle se vymlouváš pořád. Koukej žrát!" prohlížel si mě od hlavy k patě a mračil se.
,,Nebojte se, polepším se."
,,To doufám... a teď upaluj domu."
,,Dobře, nashledanou."
,,A tykej mi, známe se snad dlouho ne?"

Venku zase pěkně přituhovalo a padaly drobné vločky. Sešel jsem schody dolů na metro a zabočil doprava směrem k nástupišti.
,,Nech mě být!"
,,Copak děvenko? Nelíbím se ti?"
,,Ne! Nech mě na pokoji!"

Běžel jsem za hlasy.

,,Tak hele ty děvko, dej mi prachy nebo tě tu podříznu!" držel rukojmí pod krkem a tasil k jejímu břichu kudlu.

,,Hej!"
Otočil se mým směrem.
,,Koukej vypadnout, neslyšel jsi?"
,,Co mi jako chceš, ty chcípáku?" sykl po mně.
,,Řekl jsem, odejdi!"
,,Nebo co?" vysmál se mi tlustý, zarostlý, zapáchající chlap. Chytnul prudce oběť za vlasy a odhodil jí stranou.
*Ne nadarmo se říká, že tlustý lidi mají větší páru* 

Nečekal jsem už ani vteřinu a rozeběhl se proti němu. Napřáhl jsem ruku a vrazil mu pěstí do obličeje.
Zavrávoral, udělal pár kroků zpátky a upustil kudlu.
,,Ty hajzle!" rozmáchl se rukama proti mně, ale stihl jsem uhnout. Snažil se najít rovnováhu, jelikož měl v sobě slušnou hladinu alkoholu, a tak jsem na nic nečekal a vrazil mu znovu a větší. Cítil jsem srdce až v krku.
Tentokrát se zamotal a spadl na zem, jenže mi podkopl nohy a já letěl za ním. Zvedl se, sebral ze země kudlu a zběsile s ní máchal kolem sebe.
,,Podříznu tě ty sráči!"
Zabodla se těsně vedle mojí hlavy, pohnout s ní jen o pár milimetrů, mám po oku. Uhodil jsem ho párkrát do hlavy a nakonec ho kopnul do břicha. Bolestivě zaúpěl a zkroucený zůstal ležet. Vytáhl jsem kudlu ze zdi a nechal si jí zatím u sebe.
Po chvíli dorazila na místo policie a muže hned zatkla.
Rozhodl jsem se tu holku doprovodit domů.

,,Jsi v pohodě?" optal jsem se během cesty.
,,Teď už mi je mnohem líp, díky ehm...?" podívala se na mně tázavým pohledem, zastavila a čekala nejspíš na to, abych se jí představil.
,,Leon."
,,Nancy," podala mi ruku ,,bez tebe bych asi byla mrtvá." jemně se pousmála a pokračovala dál v cestě.
,,Možná by ti pomohl i někdo jiný, kdybych tam v tuhle chvíli nebyl."
,,To nevím, lidi většinou jen zírají nebo si to fotí a sdílejí to na sociálních sítích."
,,Realita..."
,,Přesně tak. Tenhle totiž nebyl první, kdo si na mně počkal. Minulý rok se na mě vrhl jeden feťák, ale měla jsem možnost utéct, bylo to o chlup."
,,To máš život plný adrenalinu, jak tak koukám."
,,Aspoň se nenudím." hleděla na mě šedýma očima a prohlížela si mě od hlavy k patě.
*Na co tak zírá?* uhnul jsem pohledem.
,,Vadí ti moje prohlížení si tě?" ušklíbla se.
                  Upřímná holka.
,,Irituje mě to."
,,Co? Tohle?" zabodla mi svůj pohled přímo do očí a ani nemrkla.
,,Fajn, koukej si jak chceš." pokrčil jsem rameny a hleděl před sebe.
,,Tady bydlím," zastavila před malým domem. ,, ještě jednou díky za záchranu života. Máš to u mě." mrkla na mě a odešla dovnitř.
,,Tak dobrou?" zmateně jsem pozdravil do prázdna a chystal se odejít, když mě náhle cosi praštilo do ramene a spadlo to na zem.
Zvedl jsem plastovou lahev, na které byl vzkaz: "311234566 KDYBY COKOLI"
Zmateně jsem svraštil obočí směrem ke vchodovým dveřím a vzal si petlahev s sebou domů.