Defeated

5.

,,Co tady děláš tati?"
,,Přehnal jsem to s pitím... promiň mi to."
,,Slíbil jsi mi, že už to dělat nebudeš."
,,Vymknulo se mi to z rukou, nechtěl jsem. Slibuju ti, že už to neudělám."
,,To jsi mi slíbil i předtím."
,,Teď to ale myslím opravdu vážně, udělám to pro tebe."
,,Budu ti věřit, tati."

Probuzení po této noci bylo pro mně hororem. Nejen, že mě bolela hlava jako střep a myslel jsem každou chvíli na to, že mám snad otravu krve alkoholem, ale probudil mě i telefonát z práce. A sakra.
,,A-ano?" zachraptěl jsem ospale.
,,Dobré ráno Růženko. Kde sakra jsi?! Víš kolik je hodin?"
,,Já eh-"
,,To mi řekneš potom. Teď koukej zvednout svojí prdel a ať jsi tu jak na koni. Čau."
*No... super*
Zvedl jsem se z postele a uvědomil si, že nejsem vlastně doma, ale kdesi v nějakém hotelu. V pokoji jsem ale byl sám a byl jsem oblečený, takže jsem snad nic neprovedl.
*Kde je vlastně Nancy? To mě tady jako nechala?*
Našel jsem koupelnu, a tak jsem se v ní dal trochu do kupy. Přehodil jsem přes sebe bundu, kde jsem ještě prohrabal kapsy, jestli jsem třeba neztratil klíče, protože na to jsem expert a pak jsem se mohl vydat ven.

Po zjištění, že jsem až na druhém konci města mě popadla menší panika. Kde to do háje jsem.
Aby toho nebylo málo, tak mi telefon oznámil, že už to dlouho nevydrží, jelikož má málo baterie. Super.
*Co chceš dělat teď, ty blbečku?*
Nakonec jsem si vzpomněl na svojí kreditní kartu v peněžence, kde jsem měl ještě nějaké peníze a v telefonní budce jsem si zavolal taxi.

,,No konečně jsi sem přitáh jo?"
,,Dobré rá- ..dopoledne. Omlouvám se."
,,Kde jsi byl sakra?"
,,Byl jsem... se bavit."
,,No nekecej ty vole! Ty jsi někde taky byl jo?" začal se smát.
*Tak je to v pohodě*
,,Sám tomu nemůžu uvěřit, ale ano byl."
,,Hele, jsem rád, že taky táhneš někam, ale nezapomeň, že jsi zaměstnanej a já mám nad tebou zodpovědnost. Vožer se, fajn, ale dej mi aspoň vědět, jasný?"
,,Jasný."
,,Skvěle... hele dneska máš celkem kliku, nemusíš se nikde ohýbat a něco zvedat, ani bych ti to nedovolil, protože bys to akorát poblil. Takže budeš montovat drátky a šroubky jako normálně."
,,Díky... není mi úplně dobře, to přiznám."
,,Já to moc dobře vidím, nemusíš mi to ani říkat. A teď padej."

Dnešní práce byla úplně na nic, byl jsem tak neschopný a hlavně tak zatraceně unavený. Nemluvě o svém žaludku a hlavě.
Pořád jsem si dokola v hlavě, jako film, přetáčel včerejšek. A líbilo se mi to.
*Půjdu tam znova... Počkat cože? Co jsem to právě řekl? To bych neměl...   A nebo jo, zopakuju to*
Pak jsem přemýšlel, kam vlastně zmizela Nancy. Vytratila se? Nebo jsem jí utekl já? Nepamatoval jsem si vůbec nic.

Po dlouhé práci jsem konečně mohl domů. V metru jsem si připomněl, jak jsem vlastně k Nancy přišel a kam mě ta holka teď táhne, průserářka jedna.

Měl bych se s ní dál bavit? Co je ta holka vlastně zač a co po mně chce?

Před vchodem stála. Pouliční lampa jí letmo osvětlovala a malé světýlko u ruky jasně značilo, že má zas cigaretu.
,,Ahoj, co tady děláš?" došel jsem k ní.
,,Co je? Nemůžu?" vyfoukla kouř.
,,Nic neříkám. Kam jsi vlastně v noci zmizela? A kde jsem to byl? Nic si nepamatuju."
Smála se mi.
,,Co je ti k smíchu?"
,,Tvoje zmatenost je roztomilá."
Svraštil jsem obočí.
,,Hele tohle je po pořádným chlastu normální, kord u tebe, když moc nepiješ. Tancovali jsme dlouho do rána a pak jsem nám našla hotel. Byl jsi totálně na mol, vůbec jsi nemohl mluvit. No měla jsem z tebe záchvaty. Pak jsem tě jak malýho fracka musela uložit do postele a odešla domů. To je celý."
,,Tak... díky."
,,V pohodě, jsem zvyklá tahat kámoše z baru domu nebo na hotel. Vy chlapi vydržíte hovno." šibalsky se usmála a vyhodila cigaretu do sněhu.
,,Koukám, že máš přehled."
,,No jasně. Do barů chodím taky už nějakej ten pátek." cukla koutky a pak si ovinula ruce kolem těla a snažila se zahřát.
,,Pojď dovnitř." pobídl jsem jí a otevíral dveře.
,,Díky."

Odemkl jsem dveře od bytu a sáhl po spínači na chodbě.
,,Až po tobě." ukázal jsem na ní rukou.
,,Máš to tu docela útulný. Trochu bordel, ale to mám doma taky takže pohoda."
,,Dáš si kafe, čaj nebo něco?"
,,Můžeš čaj. Mátovej jestli máš."
,,Je ti už teplo?"
,,Je mi o moc líp. Ty mě pořád zachraňuješ." zazubila se.
,,Třeba je to můj druhej job."
,,Ještě jsi nevyrostl z komiksových superhrdinů?"
,,Tak bacha, ti jsou náhodou skvělí pořád."
,,Uklidni se, neberu ti je."
,,To máš taky jediný štěstí."
Napili jsme se oba svého horkého čaje a po chvíli ticha s úsměvem prohlásila: ,,Ty jsi fakt magor, Leone."
,,Děkuju, pruserářko."