Insanus I.

•10•

Když se probudila Kate, protáhla se a nikam nespěchala. Byly zimní prázdniny. Chtěla se otočit na druhý bok, ale než se stihla vzpamatovat, plácla sebou na zem. Až pak si uvědomila, že usnula na gauči v astronomické věži. Podívala se ven z okna a uviděla spoustu kolující se, nebo si jinak hrajících žáků. A mezi nima Emily, jak něco zuřivě hustí do Žanet. Rychle se od zábradlí odtrhla, otevřela dveře, představila si na sobě zimní oblečení a utíkala za Emily a Žanet. Když tam doběhla, moc daleko jí neutekly.
"Tak jaký byl včerejšek. " Usmála se na Emily s Žanet.
"No naprosto hrozný. Ten Potter mi někam utek, a nikde jsem se ho nedohledala, tak jsem skoro celej večer proseděla na židli! " Zuřila Emily.
Kate jí soucitně přehodila ruku přes rameno a šly do Prasinek.
"A já, " Začala Žanet.
"Jsem si naprosto královsky užila. " Ohlédla se provokativně na Emily.
"Jak jsem říkala, explodující zážitek. "
Zasmála se Kate bezmyšlenkovitě a Emily s ní.
"Jdem ke třem? " Ohlédla se po nás Žanet.
"Yep." Zavelela Kate a nakráčely si to přímo ke třem košťatům. K jejich překvapení, na jejich místě seděl Draco. Neměly jinou možnost, všude bylo přeplněno. Hned co dosedly, přiletěla k nim servírka.
"Co to bude? Podívala se na ně jakoby právě viděla mozkomora.
"Dva máslové ležáky prosím. "
"Tři." Vykoukla Žanet.
"Oh promiň Žanet, já zapomněla. "  Soucitně zakvílela Emily.
"Takže tři máslové ležáky. "
"Ano." Vyhrkla rychle Kate.
Když konečně odešla, zapojily do konverzace nakonec i Draca. Mluvili jen tak o ničem, dokud Draco nezpozornil. Zadíval se probodavým pohledem někam k předním stolům. Seděl tam Harry s Hermionou a Ronem. Draco si Kate přitáhl blíže k sobě a Harry sklopil zrak. Vítězoslavně se jeho směrem usmál a dal jemnou pusinku Kate na čelo.
Emily už nežárlila, jen trošku, ale nedávala to nejevo. Nedávno totiž začala chodit s Mlokem Scammanderem. Mockrát se nevídávali, ale měli se nejspíše rádi, když si okusovali hlavy všude kde se dalo. Tak Emily jen mlčky koukala na stůl. Zanedlouho jim donesla máslové ležáky. Kate se okamžitě napila, odložila sklenici a podívala se směrem na Draca. Ten dostal záchvat smíchu. Kate jen pozvedla obočí a podívala se na Emily s Žanet. Ty se taktéž začaly smát. Kate se znova ohlédla na Draca.
"Co je? " Ptala se rozpačitě.
"Máš pěkného kníra. " Smál se neustále Draco, ale už o něco méně.
Kate se také začala bezmyšlenkovitě smát a šetřela si pěnu.
"Opravdu nechceš jít k nám? " Zeptal se škemravě Draco.
"Kdo říkal, že nechci? " Otočila se prudce na Draca.
"No... Včera ráno? " Pozvedl udiveně obočí.
"Ne ne, to jsem byla na tréninku na famfrpál. Ale... Harry říkal, že s tebou mluvil. " Zamyslela se Kate, když ťekla pohledem na Harryho, který ji neustále sledoval. Pak se ale Kate rozšířily zorničky, protože si rychle vzpomněla na to jak jí Harry psal, že použil mnoholičný lektvar.
"Potter se mnou rozhodně nemluvil, ledaže... " Zamyslel se Draco.
"Jo." Odpověděla mu Kate, ještě než Draco začal konstatovat.
"Já ho zabiju! " Zrudl zlostí Draco a o trochu zvýšil hlas.
"Hšš! Dívají se na nás. " Upozornila se smíchem Draca a podívala se Harryho směrem.
"Nevíš co s ním je? V jednom kuse mě sleduje. " Zašeptala Kate.
Draco znejistěl.
"Nevím. Však víš jaký je. " Zalhal Draco a zakryl svou nejistotu úšklebkem. Kate se na něj podívala, a z jejího výrazu šlo vyčíst, "Really? Jsem tu nová. "
Až Harrymu zastínila ve výhledu servírka, popadl Draco Kate za ruku, a prchl s ní ke dveřím. Harry si toho ale všiml. Draco ji zatáhl za nejbližší roh co uviděl.
"Všechno co jsem ti včera ráno řekla, neplatí jo? "
Draco pouze přikývl.
"Takže? "
"A jo. Nechtěla bys k nám jít druhý týden o těchto prázdninách? Víš, stala se taková věc... no, cosi že jsi byla v tajemné komnatě, a... prostě, pokud se nepřidáš, tak tě zabije. " Vymáčkl ze sebe rozpačitě Draco.
Kate se zadívala na sníh pod jejíma nohama. Dvakrát pomalu přešlápla na místě a pak konečně odpověděla.
"No, vím, že to není správné, ale nechci nikomu zničit nadosmrti život." Podívala se se smutným úsměvem na Draca. Ten se na ni také usmál a rychle ji objal, až mu vytryskly slzy. Kate cítila, jak se Dracovi zrychlil tep, byl na ni celým tělem nalepený. Pak se od ní po dlouhé chvíli odtrhl.
"Dnes vyhrajete, jinak dostaneš! " Zasmál se na ni ironicky Draco.
"Počkej, to hrajeme už dneska?! " Zpozornila Kate.
"Jo, a taky jsem ti zapomněl vyřídit od Fedricka, že jdeš na pozici střelce a já zpět na své místo chytače. "
"Já tě tak nenávidím. " Zakonstatovala  také ironicky Kate.
"Víš, jak jsem se sakramentsky dřela, a ty mi to takhle zkazíš. " Usmála se na něj Kate a šla se připravit na zápas.
Dnes hráli proti Nebelvíru.
Když Kate přišla do komnaty, holky tam po sobě křičely jak dva paviáni.
"Kde, je, můj, dres!"
"Jak to mám sakra vědět!"
" Tak proč jsi mi ho brala!"
"Potřebovala jsem ho na trénink! "
"A kdo ti to jako dovolil?! "
Kate okolo nich proplula, jakoby vůbec neexistovala. Představila si na okraji postele Emily zelený dres. Najednou křik utichl a Emily si na sebe dala dres a společně vyšly na hřiště s ostatními Zmiozelskými hráči.
Fredrick si na hřišti podal ruku s Wodem, málem ji rozdrtil. Pak od sebe odešli a začal zápas. Všichni nasedli na košťata a vzlétli.
Draco se dlouho rozhlížel, ale až se pečlivě zadíval na Harryho, tak si ho Harry všiml, a rychle se od něj odtrhl pohledem a oči mu zazářily. Rychle se rozehnal někam dolů. Draco se těsně za ním rozlétl. V tom to ale Harry rychle vybral nahoru a nahoře se teprve pozastavil. Draco to nestihl ukočírovat a prudce narazil do země. Všichni v tribunách napětím ztichli. Až se vyhlásila přestávka, tak se k němu Kate rychle rozběhla a klesla si k němu společně s paní Pomfeyovou  a ostatními. Draco bolestí sotva dýchal. Vyhrkly mu z toho slzy, a snažil se chytit za zlomená žebra, jenže měl zlomenou pravou ruku, a tu druhou měl neskutečně pohmožděnou.
" Vidím to na zlomená žebra, pravou ruku a zlomenou levou nohu. Musíme ho rychle odnést na ošetřovnu! " Rozkrikla se na Hagrida. Hagrid okamžitě, už po druhé vzal Draco do náruče a odnášel ho na ošetřovnu. Mezitím Draco bolestí zaúpěl.
"Opatrně! " Zamračila se na něj Pomfeyová.
"Kate, budeš muset zastoupit Draca. Ale neboj, nebude to na dlouho, za dva dny už bude v pohodě. "
"Za dva dny?" Zadívala se na něj udiveně Kate.
"Pomfeyové už došly hotové vývary z mandragor. A když to do něj bude lejt, tak rychle, jako do mě, když jsem si podobným způsobem zlomil obě nohy, tak to tipuju na ty dva dny. "
Kate si rychle sedla na koště a vzlétla. Když oznámili konec přestávky, Kate se rozhlížela všude možně, ale zlatonka pořád nikde. Podívala se směrem k Emily, ale ta dnes nejspíše nebyla ve své kůži. Propustila další střelu. Nebelvír už vedl 40:0.
V tom něco Kate uviděla koutkem oka. Byl to takový zlatý záblesk.
"Zlatonka! "
Počkala až se Harry nebude dívat a rychle vystřelila střemhlav po zlatonce. Doufala, že to zlatonka nezvedne v poslední chvíli, a ona neskončí na lůžku jako Draco. Už ji ale skoro měla, už chyběl jen kousek. Už jen pár centimetrů a...
"Mám ji! " Zavřískala Kate se zvedlou rukou se zlatonkou. Nikdo ji ale nejspíš neslyšel, všichni okolo jenom pískali, radostně křičeli a radovali se.
Nebo aspoň Zmiozelská kolej. Kolej Nebelvíru pořád nechápala, jak to, že Harry, nejlepší chytač co kdy mohl existovat, se nechal porazit dcerou zrádce jeho rodičů. Harry byl vzteky bez sebe. Ale nakonec to nějak přežvejkal. Přece jenom Nebelvír prohrál zatím poprvé za sezónu.
Všichni co stáli na tribuně se seběhli ke Kate a zvedli ji na ramena a začali slavit. Slavili až do večera, a společenská místnost Zmiozelu se proměnila z nudné zašedlé místnosti na místnost plnou lidí, světel, pití a jídla. Všude se jásalo a tančilo. Harrymu z toho všeho bylo nějak nevolno, tak se rozhodl, že se půjde projít alespoň k Hagridovi. Když Harry vyšel z hradu, ujistil se, jestli je opravdu sám, pak se vydal na cestu. Pokaždé když šel, slyšel, jakoby dvojkrok, jakoby šel ještě někdo za ním. Ale pokaždé když se otoči, nikdo tam nebyl.
"To snad není možný. " Říkal si pro sebe Harry.
"Draco má zabít Kate, pokud ji nezabije, tak ji zabije Tom, a když se Kate přidá, je z ní smrtijed. " Povzdechl si Harry.
"A ještě k tomu jsme prohráli famfrpál. Aspoň, že ten měsíc tak nádherně..." Harry se pozastavil. Možná už mu došlo, proč slyšel za sebou ještě další kroky. Dnes byl úplněk, nesmělo se vycházet z hradu.
Pomalu a opatrně se otočil, a zakoukal se do tmy. Přimhouřil oči, a viděl tam siluetu člověka. Ale až si jeho oči přivykly na tmu, zjistil, že ta silueta nepatří člověku, ale vlkodlakovi.
Harryho přepadla neskutečná vlna strachu. Pomalu se začal od vlkodlaka vzdalovat, jenže ten se k němu pokaždé rychle přiblížil. Harry se mu pronikavě zadíval do očí, vlkodlak si toho všiml a začal zuřivě fuňet a vrčet. Harry byl strachy bez sebe, zpanikařil a začal co nejrychleji utíkat k Hagridově chaloupce. Už byl skoro u ní, když v tom šlápl do nástrahy na vlkodlaky. Ostré špičky nástrahy se mu zaryly do kůže a Harry mírně vykřikl, už mu chyběl kousek, ale vlkodlak na něj ze zadu skočil, a zakousl se mu přímo do ramena. To už Harry absolutně nezvládal a bolestí vykřikl. Snažil se od sebe vlkodlaka odstrčit, ale zakopl a svalil se k zemi. Už necítil nic, než ukrutnou bolest, a vlkodlačí zuby, každou chvíli se zabodávající do jeho ramena. Harry už skoro nic neviděl, jen rozmazané šmouhy. V tom se nějaká vysoká silná postava přihrnula k vlkodlakovi a zahnala ho. Nejspíš to byl Hagrid. Vzal ho do náručí a rychle s ním běžel na ošetřovnu. Harry byl naprosto celý od krve, a mnoho jí také ztratil. Rychle ho položili na lůžko, Pomfeyová něco rychle vytáhla z šuplíku, a začala mu to pipetou kapat na jeho rameno. Harry pocítil lehké zaštípání a pak upadl do tvrdého spánku. Na ošetřovně ho očistili od krve, a nechali Harryho, a jeho skoro zahojenou ruku v klidu.