Insanus I.

•17•

"Myslím, že by to mělo zabrat, ale účinek je pouze dočasný. "

"A nešel by nějak prodloužit, či být trvale? "

"Jak jsem říkala, lze pouze dočasný. Také mě to mrzí, ale už se s tím nedá nic dělat. "

"Celé jsem to zvoral. Měl jsem to být já! "

"Hele!"

Když Kate otevřela oči, sklánělo se nad ní mnoho tváří. Ty co zatím rozpoznala byli Harry, Draco, Pomfeyová, Emily, Brumbál a Cedric.
Jakmile navázala oční kontakt, málem ji udusily něčí ruce objetím. Hned co rozpoznala vůni bledulí a aromatického dřeva, objetí opětovala.
Hned co to udělala, objetí ji stisklo pevněji. Poté co objetí povolilo, se nad ní skláněla tvář Draca, který nevypadal vůbec šťastně. Slzy mu stékaly po tváři, a kapaly na tvář Kate.
Když se Kate usmála, síň sice protkala vlna štěstí, ale ne na dlouho. Všichni přítomni spustili pláč též.
"Proč tolik smutku? " Zachraptěla Kate vcelku srozumitelně.
Nikdo neodpovídal.
Ale až po chvíli se paní Pomfeyová odvážila.
"Jsi mrtvá. " Utřela si stékající slzu.
Kate nechápavě zavrtěla hlavou, a rozhlédla se po všech.
"Tak jak to že s vámi komunikuju? " Pořád nechápala Kate.
Harry sedící na druhé straně jí vzal ruku, a položil jí jí na hruď, kde měla mít srdce.
Kate čekala, co ucítí, ale nic. I přes všechny falešné naděje nic.
Žádný tlukot.
Hned co jí to došlo, tak ztratila všechna slova. Absolutně nevěděla jak má reagovat.
"A jak dlouho..-"
"Do půlnoci." Odpověděl na nedokončenou větu Draco.
"No... měli bychom vás tu nechat chvíli o samotě. " Řekl Brumbál, a dál náznak všem co zde byli, aby na chvíli též odešli.
"Zemřel ten parchant aspoň? " Zajímalo Kate, až jí to donutilo se posadit.
"Ne. Ale také nedostal to co chtěl. " Usmál se na Kate po dlouhé době.
"Říkal do půlnoci." Zopakovala si Kate.
Draco přikývl, ale zajímalo ho proč.
"Nezdrhneme?" Zazubila se svým starým já. Draco krapet vytřeštil oči.
"Hele, tady máš okno, že by se jím protáhl i slon. Ještě k tomu otevřené! A mě zbývá jen pár hodin." Zamračila se ironicky, což způsobilo trhavý smích.
Draco to pochopil, tak jí pomohl vstát.
Když se Kate dotkla bosýma nohama kachličkové země, připadala jí teplá.
Chůzi zvládala vcelku dobře, i přestože byla mrtvá první den. A asi poslední...
"Tak? " Došli společně k parapetu.
"Dáma první. " Zazubil se na ni.
Kate si mávnutím prstu změnila oblečení, na bílé skromné šatičky. Když už bylo to poslední.
Kate ale stejně donutila Draca, aby si stoupl na parapet první, jelikož ho měla shodit.
Draco myslel, že to půjde stejně pomalu jako tehdy, ale mýlil se. Hned co se otočil, ho Kate strčila. Draco letěl volným pádem, a po chvíli ladně s Kate přistál ve vysoké trávě.
Kate se někam vydala, dál do hluboké trávy, a Draco ji následoval.
"Kate? "
"Hm?" Neotáčela se, ale začala zpomalovat.
"Jaké to je být mrtvý? " Zeptal se po chvíli, až se Kate zastavila v místě, kde byla tráva vyšší než oni sami.
"Je to.. " Otočila se Kate, a padla do trávy.
"Merline já nevím! " Klela ze srandy Kate.
Posadila se, chytila Draca za ruku a zatáhla ho silou za sebou, až sebou plácl na zem vedle Kate. Slunce se začínalo pomalu ale rychle zlatavit v trávě.
"Jak dlouho jsem tam ležela, než vás napadlo mi dát ten lektvar? " Zajímalo Kate v leže, když se dívala na vyhasínající slunce.
"Dva dny. " Odpověděl se studem.
Kate se na něj chvíli nevěřícně podívala, a pak začala.
"To jsem se tam vážně rozkládala dva dny?! Dva dny?! " Otočila na něj hlavu.
"Teď už to může být jedno. " Chytil záchvat smíchu. Kate to jako vždy nedalo, a začala se smát taky.
Kate se zhluboka nadechla, a vydechla.
"Proč jste mi ho vůbec dávali? To Harry má zabít Toma ne?" Zadívala se z lehu na nebe, které se začínalo barvit do modra.
"Ta co ti předpověděla smrt, zase začala říkat, že Toma zabiješ ty. Tak jsme vyzkoušeli ten lektvar na tobě. A nic.. " Povzdechl si a zadíval se na objevující se hvězdy.
Kate si všimla, jak se mu třpití něco na tváři, a pomalu to směřuje k zemi.
"Vzpomínáš, jak jsme se poprvé viděli?" Zasmála se trochu Kate.
"A jak jsem na tebe vybafla ve výřivce?" Dívala se na Draca, jestli ho nerozveselí. Místo toho ale jen následovala slza za slzou. Draco si z těžka povzdechl.
"Kate, ty nejsi obyčejná. " Otočil se na bok ke Kate a pevně ji objal. Kate mu objetí oplatila.
Když v tom se Kate rozzářily oči.
"Co je? " Poznal hned Draco vzrušení Kate.
"Tom když zemře, zachrání ho viteál! A ty ho máš, ten můj!" Zaradovala se za své uvědomění.
"Draco byl v tu chvíli nadšený, ale poté si to uvědomil."
"Co se stalo. " Všimla si, že se Draco tváří provinile.
"Víš... ten večer... mi ho Tom vzal, a pravděpodobně už zničil." Zklopil zrak.
"Ah.. " Povzdechla si otočená na Draca.
Nastala chvíle ticha. Bylo slyšet zpívání ptáků, křičení hypogrifů, cvrkání cvrčků.. Kate upřímně zase tak moc nevadilo, že odchází na onen svět. Pořád měla v sobě tu naději, že viteál není zničený.
Kate se podívala na své vyčarované hodinky.
"23:40." Řekla nahlas.
"Už?" Byl překvapený Draco.
Kate jen přikývla.
Draco v leže chytil Kate za ruku, a přiblížil se k ní.
"Snad že na mě nezapomeneš." Zašeptal jí do ucha, a dal jí ten nádherný pocit přítomnosti, do posledního dechu.
Uběhlo necelých deset minut.
"Nezapomenu." Ujistila ho Kate, dala mu pusinku na čelo a setřela mu stékající slzu. Dívali se navzájem do očí.
Kate to též nevydržela, a pustila první slzu. Za ní další a další.
Musela zavřít oči, protože to neskutečně štípalo. Dlouho už tohle nedělala.
"Draco? " Popotáhla Kate, a sundávala si průhledné hodinky, s lehkým nádechem do růžové.
"Dej sem ruku. " Pobídla ho, když se na ni upřeněji zadíval.
Kate mu omotala hodinky okolo ruky.
"Na památku. " Řekla, a usmála se.
Když se Draco podíval na hodinky, bylo 23:59.
"Ne ne ne... " Všiml si, že se Kate pohledem ztrácí.
"Však já se vrátím... " Řekla Kate když jí Draco chytil do náruče, a pevně jí tam držel.
"Ne.. " Kapaly Dracovi slzy na tvář Kate.
Kate se naposledy pousmála.
"...nepostavíme sněhuláka?" Řekla, a dočista se vytratila z přítomnosti.
"Ne, ještě ne! " Hladil Kate po tváři, a doufal, že ty své modré oči zase otevře, a řekne něco. Ale byly to marné naděje.
Držel Kate za ruku, ale žádnou odezvu nenašel.
Už jen bezvládné tělo.
"Postavíme." Usmál se nadějně, a pohladil ji naposledy po tváři, která začínala být čím dál více chladná.
"Postavíme."