Insanus I.

•7•

Ale k jeho údivu to nebyla nějak hluboká jáma, dopadl měkce.
Začal se rozhlížet, a snažil se zjistit co je to za materiál na který dopadl.
Nemusel přemýšlet nijak dlouho.
"Hadí kůže. " Zašeptal si prosebe.
Zvedl se a šel dál.
"Lumos."
Bylo tam docela šero a moc neviděl kam šlape. Ale čím šel dál, tak byl čím dál nervóznější, protože obyčejný had měří tak půl metru, ale tenhle...
Když už vyšel z toho dlouhého tunelu, tak se vynořil ve velké, opravdu obrovské místnosti.
Byla tam všude voda, a strašně vlhko.
A na kousku chodníku ležela Kate.
"Kate! " Rozkřikl se Harry a utíkal za ní. Když už byl u ní, klekl si na kolena a začal ji pomalu ohmatávat ruce.
Byly studené jako led. Všiml si, že v jedné ruce drží nějaký černý deník, a v druhé obrovský hadí zub, nejspíše právě vyškubnutý, vršek zubů byl zalitý čerstvou krví.
V tom okamžiku se z jednoho z rohových stínů vynořil chlapec.
Byl v celku mladý, tak 15 - 17 let.
Měl uhlíkové, mírně kudrnaté vlasy, tmavé oči, a asi tak 170 cm na výšku.
"Odvážná." Podotkl chlapec.
"To jsi jí provedl ty?" Otázal se naštvaně Harry.
Chlapec pouze sebevědomě přikývl.
"Ty jsi Tom Riddle. " Rozpoznával Harry.
"Oh ano. Zdědil jsem příjmení, a i to příšerné jméno po mém hrozném otci. " Vyškubl Harrymu hůlku z ruky a začal s ní psát do vzduchu rozpáleným písmem.
"TOM MARVOLO RIDDLE"
Četl si Harry tiše.
Pak Tom mávl hůlkou a jméno se přeskládalo na VOLDEMORT.
"Ty jsi.. Vrať mi hůlku. " Žádal Harry.
Tom si ji stále prohlížel.
"Vrať mi moji hůlku! " Rozkřikl se Harry.
"Pssst, vzbudíš ji. " Uchechtl se drze Tom.
Harry sjel pohledem ke Kate.
"Ale ona... "
"Neboj, za chvíli z ní zbyde jen obscurial, co mi vrátí mou moc a přenechá mi tuhle podobu, ve které jsem i poprvé zemřel. " Přerušil ho nesměle Tom.
"No... Myslím, že je už čas na rozloučenou. " Ušklíbl se Tom.
Harry se na něj udiveně podíval, když v tom se z tunelu připlazil obrovský had, který nevypadal vůbec přátelsky.
"Víš co máš dělat. " Prohodil Tom.
Had pouze přikývl a vrhl se na Harryho. Harry se naštěstí stihl vzpamatovat, a rychle před jeho smrtící ránou uhnul. V jednom z balvanů uviděl se něco zablýsknout, byl to Nebelvírův meč. Rychle běžel k němu, však had byl rychlejší, a zatarasil mu cestu.
Harry ho doslova drapnul za ocas, had jím švihl a Harry dopadl na balvan a vytáhl Nebelvírův meč.
Had mu chtěl dát další smrtící ránu, ale Harry před sebe natáhl meč a hadovi oko vypíchl. Had se začal zmítat v bolest, ale chtěl svůj úkol dokončit, napřáhl se ještě jednou, tentokrát ale Harry připravený nebyl a jen před sebe letmo natáhl meč a had ho kousl. Avšak nevyhrál, Nebelvírův meč mu hlavu probodl. Harry si vytáhl kus zubů napuštěný jedem z ruky a v bolestech přikráčel k Tomovi stojícího s úšklebkem od ucha k uchu u Kate. Harrymu došlo, že ten deník chtěla Kate probodnout tím zubem.
"Neboj se Harry, jed postupuje rychle, za chvíli už budeš mít pokoj. " Pravil věčně usmívající se Tom.
Harry se v bolestech doplazil ke Kate a vzal si deník a zub. Začal listovat.
"Co to děláš. " Ptal se znepokojivě Tom.
Harry dolistoval na prostřední stranu deníku a napřáhl se se špičatým zubem v ruce.
"Ne! " Zakřičel Tom, ale bylo už pozdě.
Harry silně bodl ostrým zubem do deníku a Tom bolestí vykřikl.
Z jeho hrudníku začala proudem tryskat krev. Harry se po něm jen ohlédl a se vší sebranou odvahou a zlostí opět silně bodl. Tom se svalil na čtyři na zem vzdychajíc bolestí, držící se za velkou krvavou ránu.
Harry zavřel deník a po třetí do něj bodl, až ho probodl skrz na skrz. Tom už jen ležel nehybně na zemi, dokud se úplně nerozpustil ve své vlastní krvi, až z něj zbyla jen krvavá šmouha.
Harrymu bylo trochu Toma líto, ale vzpomněl si co udělal jeho rodičům a byl za to rád, že už se ho zbavil, ale pořád mu vrtala hlavou věta, "Když jsem poprvé umřel. "
Na to už ale nemyslel, jeho pozornost upoutala probouzející se Kate.
Kate si pořádně odkašlala, a udiveně pohlédla na Harryho ležícího vedle ní, s velkou krvavou ránou na ruce.
"Diffindo." Mávla hůlkou Kate, a Harry už měl ruku naprosto v pořádku, bez jediného škrábnutí, a cítil se o hodně lépe.
"Kate! Jsi v pořádku? " Vzpamatoval se Harry.
"Teď jsem ti zpravila ruku. " Usmála se na něho konečně Kate, a pomohla Harrymu se zvednout.
"Kate, je to pravda? "
"Co." Optala se nechápavě Kate.
"To, že jsi obscurial. " Objasnil Harry.
Kate mlčela, a přidala do kroku.
"Na něco jsem se tě zeptal, zachránil jsem ti život, tak to mám právo vědět!" Zastavil Kate, chytil ji za ramena a přitáhl si ji k sobě. Kate mu pohlédla hluboko do duše, pak se ale vzchopila a okřikla ho.
"Ty asi nevíš jaké to je vědět, že bys každou chvíli měl zemřít že? " Vymanila se z jeho sevření a rychlým krokem kráčela pryč.
"Bohužel vím." Křikl za ní Harry.
Kate se na okamžik zastavila, ale pak opět přidala do kroku.