Ale k jeho údivu to nebyla nějak hluboká jáma, dopadl měkce.
Začal se rozhlížet, a snažil se zjistit co je to za materiál na který dopadl.
Nemusel přemýšlet nijak dlouho.
"Hadí kůže. " Zašeptal si prosebe.
Zvedl se a šel dál.
"Lumos."
Bylo tam docela šero a moc neviděl kam šlape. Ale čím šel dál, tak byl čím dál nervóznější, protože obyčejný had měří tak půl metru, ale tenhle...
Když už vyšel z toho dlouhého tunelu, tak se vynořil ve velké, opravdu obrovské místnosti.
Byla tam všude voda, a strašně vlhko.
A na kousku chodníku ležela Kate.
"Kate! " Rozkřikl se Harry a utíkal za ní. Když už byl u ní, klekl si na kolena a začal ji pomalu ohmatávat ruce.
Byly studené jako led. Všiml si, že v jedné ruce drží nějaký černý deník, a v druhé obrovský hadí zub, nejspíše právě vyškubnutý, vršek zubů byl zalitý čerstvou krví.
V tom okamžiku se z jednoho z rohových stínů vynořil chlapec.
Byl v celku mladý, tak 15 - 17 let.
Měl uhlíkové, mírně kudrnaté vlasy, tmavé oči, a asi tak 170 cm na výšku.
"Odvážná." Podotkl chlapec.
"To jsi jí provedl ty?" Otázal se naštvaně Harry.
Chlapec pouze sebevědomě přikývl.
"Ty jsi Tom Riddle. " Rozpoznával Harry.
"Oh ano. Zdědil jsem příjmení, a i to příšerné jméno po mém hrozném otci. " Vyškubl Harrymu hůlku z ruky a začal s ní psát do vzduchu rozpáleným písmem.
"TOM MARVOLO RIDDLE"
Četl si Harry tiše.
Pak Tom mávl hůlkou a jméno se přeskládalo na VOLDEMORT.
"Ty jsi.. Vrať mi hůlku. " Žádal Harry.
Tom si ji stále prohlížel.
"Vrať mi moji hůlku! " Rozkřikl se Harry.
"Pssst, vzbudíš ji. " Uchechtl se drze Tom.
Harry sjel pohledem ke Kate.
"Ale ona... "
"Neboj, za chvíli z ní zbyde jen obscurial, co mi vrátí mou moc a přenechá mi tuhle podobu, ve které jsem i poprvé zemřel. " Přerušil ho nesměle Tom.
"No... Myslím, že je už čas na rozloučenou. " Ušklíbl se Tom.
Harry se na něj udiveně podíval, když v tom se z tunelu připlazil obrovský had, který nevypadal vůbec přátelsky.
"Víš co máš dělat. " Prohodil Tom.
Had pouze přikývl a vrhl se na Harryho. Harry se naštěstí stihl vzpamatovat, a rychle před jeho smrtící ránou uhnul. V jednom z balvanů uviděl se něco zablýsknout, byl to Nebelvírův meč. Rychle běžel k němu, však had byl rychlejší, a zatarasil mu cestu.
Harry ho doslova drapnul za ocas, had jím švihl a Harry dopadl na balvan a vytáhl Nebelvírův meč.
Had mu chtěl dát další smrtící ránu, ale Harry před sebe natáhl meč a hadovi oko vypíchl. Had se začal zmítat v bolest, ale chtěl svůj úkol dokončit, napřáhl se ještě jednou, tentokrát ale Harry připravený nebyl a jen před sebe letmo natáhl meč a had ho kousl. Avšak nevyhrál, Nebelvírův meč mu hlavu probodl. Harry si vytáhl kus zubů napuštěný jedem z ruky a v bolestech přikráčel k Tomovi stojícího s úšklebkem od ucha k uchu u Kate. Harrymu došlo, že ten deník chtěla Kate probodnout tím zubem.
"Neboj se Harry, jed postupuje rychle, za chvíli už budeš mít pokoj. " Pravil věčně usmívající se Tom.
Harry se v bolestech doplazil ke Kate a vzal si deník a zub. Začal listovat.
"Co to děláš. " Ptal se znepokojivě Tom.
Harry dolistoval na prostřední stranu deníku a napřáhl se se špičatým zubem v ruce.
"Ne! " Zakřičel Tom, ale bylo už pozdě.
Harry silně bodl ostrým zubem do deníku a Tom bolestí vykřikl.
Z jeho hrudníku začala proudem tryskat krev. Harry se po něm jen ohlédl a se vší sebranou odvahou a zlostí opět silně bodl. Tom se svalil na čtyři na zem vzdychajíc bolestí, držící se za velkou krvavou ránu.
Harry zavřel deník a po třetí do něj bodl, až ho probodl skrz na skrz. Tom už jen ležel nehybně na zemi, dokud se úplně nerozpustil ve své vlastní krvi, až z něj zbyla jen krvavá šmouha.
Harrymu bylo trochu Toma líto, ale vzpomněl si co udělal jeho rodičům a byl za to rád, že už se ho zbavil, ale pořád mu vrtala hlavou věta, "Když jsem poprvé umřel. "
Na to už ale nemyslel, jeho pozornost upoutala probouzející se Kate.
Kate si pořádně odkašlala, a udiveně pohlédla na Harryho ležícího vedle ní, s velkou krvavou ránou na ruce.
"Diffindo." Mávla hůlkou Kate, a Harry už měl ruku naprosto v pořádku, bez jediného škrábnutí, a cítil se o hodně lépe.
"Kate! Jsi v pořádku? " Vzpamatoval se Harry.
"Teď jsem ti zpravila ruku. " Usmála se na něho konečně Kate, a pomohla Harrymu se zvednout.
"Kate, je to pravda? "
"Co." Optala se nechápavě Kate.
"To, že jsi obscurial. " Objasnil Harry.
Kate mlčela, a přidala do kroku.
"Na něco jsem se tě zeptal, zachránil jsem ti život, tak to mám právo vědět!" Zastavil Kate, chytil ji za ramena a přitáhl si ji k sobě. Kate mu pohlédla hluboko do duše, pak se ale vzchopila a okřikla ho.
"Ty asi nevíš jaké to je vědět, že bys každou chvíli měl zemřít že? " Vymanila se z jeho sevření a rychlým krokem kráčela pryč.
"Bohužel vím." Křikl za ní Harry.
Kate se na okamžik zastavila, ale pak opět přidala do kroku.
ČTEŠ
Insanus I.
Fantasyve světě se dá lehce ztratit. chceš vědět jak? (pokračování Insanus II. v mnohem lepším provedení)