WE MET ON INTERNET

♡fifteenth♡

,,Tak pojď," usmál se a zvedl se.

,,Dobře," zasmál jsem se a zvedl se za ním.

Když Chanyeol zpozoroval, že už stojím, tak se rozešel k východu, od kterého jsem přišel. Já jsem šel poslušně za ním. Pozoroval jsem, jak kroutí zadkem, když jde. Taktéž jsem si prohlédl jeho nohy, které byli nasoukané do džín. Bylo vidět, že je má vypracované. I hned jsem zvedl pohled, když jsem viděl, že se na mne Chanyeol s tázacím pohledem podíval.

,,Stíháš nebo mám zpomalit?" Zeptal se mne s úsměvem. ,,Stíhám, stíhám," odpověděl jsem taktéž s úsměvem. Počkat, však ono je něco okolo půl osmé.. bude mít zmrzlina otevřeno? No, to je jedno. Chanyeol je ze Seoulu, takže to asi bude vědět.

Konečně jsme došli k nějakému menšímu přístřešku. Byla tady celkem fronta a to je osm hodin! Je pravda, že je vedro už teď. Ale pořád.. osm hodin!

Stoupli jsme si do fronty a čekali. Mezitím jsem zdůraznil, že si to chci zaplatit sám. Samozřejmě, že když jsme přišli na řadu, tak řekl mojí i jeho zmrzlinu a potom to zaplatil.

,,Já jsem ti říkal, že si to zaplatím!" Vykřikl jsem, když jsme popošli opodál. Chanyeol se jen debilně ušklíbl. ,,Stálo to jen čtyřicet korun, to je nic," řekl během slízávání jeho roztejkací se zmrzliny.

,,Ale.. přesto jsem si to chtěl zaplatit!" Zamračil jsem se a dělal, že jsem uraženej. On jen něco zamumlal, ale nahlas nic neřekl. Přešel jsem k nejbližší lavičce a tam si sedl. Už po několikáté za dnešek.

,,To chceš pořád jen sedět?" Zeptal se mne. Otočil jsem se a můj obličej se změnil z neutrálního do smějícího. Chanyeol měl totiž upatlanou pusu od zmrzliny.

Smál jsem se až tak, že jsem si nevšiml, že mi zmrzlina teče po ruce a kape na moje kalhoty. Takže nejen, že Chanyeol byl jako prase, já začínal být taky.

On mne jen podivně sledoval a dál lízal svojí vanilkovou zmrzlinu s kousky oříšky. ,,Čemu si se tak smál?" Řekl během toho, co jsem se už začal klidnit.

,,Měl si upatlanou pusu.. i teď jí máš," zasmál jsem se naposledy a poté jsem šáhl do kapsy pro kapesník. Vytáhl jsem ho a levačkou jsem mu utřel místa kolem pusy, aby tolik nelepil. Chanyeol mne sledoval pohledem co to děláš?; a nejistě střídal místa, na která se kouká. Jsou to moje rty a oči. Aw.

Otřel jsem ho a kapesník si zandal zpět do kapsy. Asi to bylo trochu divný, ale já jsem nechtěl, aby tady chodil jako prase. Doufám, že jsem si to teď nějak nepokazil a že se mne třeba nebude bát..

,,No, uhm, nechceš někam jít..?" Zeptal jsem se, když jsme dojedli zmrzliny. ,,Já myslel, že se tady v parku více poznáme a tak," opřel se a ruce položil na opěrátko. Natočil jsem se jeho směrem, abych na něho lépe viděl a odpověděl. ,,Jo, to je dobrý nápad. Kdo začne?"

,,Mohli bychom se ptát na různý otázky, ne?" Pozvedl obočí. ,,Jo, to je dobrý nápad.. kd-" Chanyeol za mne dokončil větu; ,,Kdo začne?" Zasmál se a já s ním. ,,Jestli ti to nevadí, tak bych rád začal," usmál se. Já jsem kývl hlavou na náznak souhlasu. Usadil jsem se více pohodl a čekal, co z něho vypadne za otázku.

,,Co rád děláš?" Podíval se na mne a poté si založil ruce na hrudi. ,,No, já.. rád koukám na televizi. Ty?" Sledoval jsem ho. Prohlížel jsem si ho. Až teď jsem si všiml, jak nádherný je. Má roztomilý obličej, který se mísí s hlubokým sexy hlasem. Černé vlasy a tmavě hnědé oči. Díky jeho kalhotám, které jsou uplé jde vidět, že má vypracované nohy. Asi musí mít i břišáky.. No podle toho, jak urostlé má ramena, tak určitě. Je celý takový velký; o mnoho větší než já. Jak větší, tak vyšší. Jsem rád, že jsem ho poznal. Mrzí mne, že není gay.. jelikož já jsem. A pravděpodobně k němu něco.. cítím. A není kvůli jeho úžasnému parfému, který bych nejraději vyčuchal z jeho mikiny; která je mimochodem podobná té mé. Prostě ho mám rád.. víc než rád. Jenže on mne nikdy mít rád nebude, protož-

,,Posloucháš mne?" Chanyeol mi máchal rukama před obličejem, jak smyslu zbavenej. ,,Jo jo jo, poslouchám," rychle jsem zamrkal a přetočil se tak, abych pohled neměl na něm. Právě mne přistihl, jak na něho zírám. Právě viděl moje jiskřičky, které jsem měl v očích. Co když i ví, na co jsem myslel?! Rychlostí blesku jsem na něho otočil hlavu a vystrašeně na něho díval. On se na mne po chvíli taktéž koukal vystrašeně. ,,Stalo se ně-něco?" Zeptal se mne potichu a pomalu.

,,Nevíš náhodou něco?" Přeměřil jsem ho pohledem a dál se na něho vystrašeně díval. ,,Co.. bych měl vědět?" Chtěl se zasmát, ale rozmyslel si to. Já svůj výraz změnil z vystrašeného na naštvaného. Kolem nás chodili lidi, kteří se na nás jen divně dívali. Jak kdyby nikdy neviděli něco podobného.. Dva kluci, kteří na sobě mají podobné mikiny a jeden je o hlavu menší, se na sebe vyděšeně dívají, ale přesto u sebe sedí hodně blízko.

,,Tak ty nevíš.." Odtáhl jsem se od něho. ,,Fajn," otočil jsem pohled a taktéž si založil ruce na prsou. Doufám, že nelže. Třeba opravdu dokáže číst myšlenky, ale jen mi to nechce říct! Však jsme v realitě.. tady nic takového není.. Takže se nemusím bát. Pomyslel jsem si a i hned se mi vytvořil zářivý úsměv. Tělo jsem natočil na Chanyeola, který na mne neustále koukal vyděšeně a nepochopeně. Když jsem se na něho otočil, pozvedl obočí a trochu vykulil oči.

,,Jsi celkem děsivej.. víš to?" Pozvedl koutek. ,,Proč si to myslíš?" Držel jsem si svůj zářivý úsměv a naklonil hlavu. ,,Jednou si neutrální, potom jsi vyděšenej a pak si šťastnej," uchechtl se. ,,No, to jsem já," položil jsem své ruce na kolena a nenápadně se přitulil k němu. Po chvilce, co jsme na sebe z ještě větší blízkosti koukali mu zavibroval telefon a on ho vytáhl z kapsy. I hned jak ho odemkl a přečetl si zprávu, která mi mu přišla, zvedl se.

,,Baekk-, em, Baekhyune, já už budu muset jít, tak se měj a .. napíšeme si!" Dořekl, zamával mi a vyběhl tam, odkud přišel. Teda přiběhl. Zůstal jsem sedět na místě a koukal na místo, kde předtím seděl. Nevědomky jsem se usmál. Nevadí, že odešel předčasně, alespoň jsem mohl být s ním. Zvedl jsem se taktéž jako Chanyeol před pár minutami a dal si ruce do kapsy. Poté jsem šel cestou domů.

🍑🍑🍑🍑🍑

Zdravím. ^^
Doufám, že se Vám 'Valentýnská' kapitola líbila, pokud ano
můžete zanechat hvězdičku a nějaký hezký komentář.

|| Omlouvám se za takhle pozdní vydání, ale tuto kapitolu jsem měla
napsanou jen ze čtvrtky, tak jsem jí musela dopsat, jenže jsem neměla
čas. Proto vychází takhle pozdě.
|| Taktéž se omlouvám, že jsem nesplnila 'sweet mood', ale
opravdu jsem neměla chuť něco takového psát
|| Ale přesto doufám, že jsem Vám alespoň vytvořila úsměv
na tváři!❤️

Jinak, kdo si nevšiml.. tak jsem si opět změnila vzhled wattpadu..
Jsem s tím hrozná, já vím. 😂
Ale pořád s tím nejsem nějak spokojená..
Co si o nové 'grafice' myslíte vy?
Líbí se Vám?