Vlčice (Poberti)

>>>1.Kapitola<<<

☝James☝

Stojím před zrůdou, která se opovažuje říkat si matka. Kdo jsem? Anastazie Rosalie Blacková.

Dívám se na matku se zlobou v očích. "Ty!" zasyčí. Mé dvojče Sirius a mladši bráška Regulus na mě zírají se strachem v očích.

"A-ano?" začala jsem se klepat. Moc dobře jsem věděla,co teď nastane. "Po večeři půjdeš se mnou!" rozkázala mi. Tak to jsi podělala, Rosi. Ozvalo se mé podvědomí. "Jak si přeješ.."

Večeře byla dobrá až na tu atmosféru. Tak, co čekat v domě u smrtijedů, že? "Anastazie Rosalie Blacková!" zaječela za mnou matka a já dostala ránu. Ani jsem necekla.

Když mě ta zrůda pustila, tak jsem doklopýtala po schodech. "Ta se s tím nepárala." zasyčela jsem zmučeně. Někdo mi zaklepal na okno. Zvedla jsem zrak a uviděla Diu. Svojí sovu. S námahou jsem vstala a otevřela jí. Převzala jsem si od ní dopis a koukla se od koho je. Lily!

Ahoj Rosi!
Jak to jde u vás? Přežíváš? Doufám, že ti neublížili. U Merlina, doufám, že se ti fakt nic nestalo. Ozvy se, abych věděla jak na tom jsi.
Tvoje drahá a chytrá kamarádka Lily.

Potutelně jsem se usmála. "Na tohle jsem čekala." zašeptala jsem si. Vyndala jsem si pergamen, inkoust a brk a začala odepisovat.

Ahoj Ty Egoistko!
Jo. Přežívám. Neboj se neublížili, nemusíš mít starost. A jak to jde u tebe a jak bylo v Norsku?
Tvá milovaná a hrdá Rosi.

Dopis jsem převázala červenou stuhou a po té ho odložila na stůl.

Vzpomněla jsem si na rány bičema koukla se na ruku. "Zrůda." ucedila jsem skrz zuby. Sedla jsem si na postel a prohlížela si rány.

Když někdo najednou zaklepal. Rychle jsem popadla dopis a dala ho Die do zobáku a vyhnala jí na cestu. "Rosie. To jsem já." ozval se Siriusův hlas. "Siri." zašeptala jsem už zase uklidněna. Otevřela jsem a nechala ho vejít. "Co tě to napadlo?" podíval se na mě káravým kukučem. "Někdo jí to už říct musel." Pokrčila jsem rameny. "Udělala ti něco?" Na tuhle otázku jsem už neodpověděla. "Rosi... Napíšu Dvanácterákovi, jestli by jsi tam nemohla u nich zůstat." "A co ty?" podívala jsem se na něj se strachem. "Taky dorazím, ale později." řekl s klidem. Přikývla jsem.

Společně se Siriusem jsem stála před rodinným krbem. Nabrala jsem trošku letaxu a pevně sevřela v ruce kufr. "James už řekl rodičům, že tam dorazíš. Přivítají tě s otevřenou náručí o to neměj starost." usmál se na mě. Kývla jsem a smutně jsem se na něj usmála. "Doraž brzo." "Jasně." kývl. Hodila jsem prášek do krbu a vkročila do zelených plamenů. "Jamesův dům!" zakřičela jsem. Po sekundě se mi sevřel žaludek a rozmazal svět. Po chvíli jsem se objevila v bílé místnosti a přede mnou se usmíval James. "Ahoj Rosi." usmál a já hned k němu přešla a objala ho. "Ahoj Jamie."zahuhlala jsem mu do trička. "Pojď odvedu tě k rodičům." Unaveně jsem přikývla.

"Mami,tati už je tu Rosi." ohlásil James. "U Merlina Rose, co ti to ta ženská udělala?" vyjekla Euphemie, Jamesova matka. Fleamont nad tím kroutil hlavou. Já jsem se na ní nevině usmála. "Řekla jsem jí co si myslím." pokrčila jsem rameny. James si uchechtnul. "Až někdy neřekneš, co si myslíš, tak mi to oznam." "Abych tě nenakopala, Dvanácteráku." vyplázla jsem na něj jazyk.

"Dost děcka! Pojď Rose, ošetřím ti ty rány."

Když mě Euphemie ošetřila, tak jsem se šla s Jamesem najíst. James byl nějaký divný, ale snažila jsem se to ignorovat.

Doufám, že je Sirius v pohodě. Pomyslela jsem si s povzdychem. Musíš mu věřit! Pitomče! Ozvalo se to zatracený podvědomí.