Vlčice (Poberti)

>>>3.kapitola<<<

☝Sirius☝
"Šedoatlapko vstávej!" Nepříjemně mi někdo narušoval spánek. "Sirius je tu!" Vykřikl dotyčný narušitel a já se okamžitě vymrštila do sedu.

"Do prčic!" Zaskůčel James, který si mnul čelo. "Vážně tu je?" "Jo, v obýváku je." Odhodila jsem peřinu a seskočila z postele, ale málem jsem slítla. Kdybych nebyla zvěromág, tak se rozplácnu.

"Siriusi!" Zavolala jsem na své dvojče. Euphemie ke mně okamžitě přikročilam. "Rose, teď k němu nechoď!" "EUPHEMIE, JE TO MŮJ BRATR A MOJE DVOJČE! JÁ HO MUSÍM VIDĚT!" Zakřičela jsem frustrovaně. Euphemie si povzdechla a já kolem ní proklouzla.

Došla jsem k Siriusovi a zasekla jsem se. Nekřičela jsem a ani neplakala, pouze jsem jen strnule stála a klepala se. Stiskla jsem pěsti až mi záčala téct krev.

Po tom jsem se nehla ze svého pokoje. Nechtěla jsem aby někdo viděl tu silnou Rose takhle slabou. Připadala jsem si hrozně slabá. Moc slabá.

Vzpomněla jsem si, že bych měla odepsat Remusovi.

Milý Náměsíčníku,
Jsem v pořádku a už je tu i Sirius. Doufám, že brzy přijedeš a zase budem všichni čtyři spolu.
S úsměvem a pozdravem Rose.

Dopis jsem složila a dala ho Die. "Děkuji," řekla jsem jí a otevřela okno. Když odlétla, tak jsem znovu okno zavřela a zase si sedla na postel. Lehla jsem si a usnula.

"Šedotlapko." někdo se mnou jemně třese, ale není to jako James a navíc tenhle styl buzení má jen jediný člověk.

"Sirusi?" Promnula jsem si oči. Sirius mě hned objal. "Co se stalo doma?" Zeptala jsem se ho a on mi uhnul pohledem. "Siriusi, odpověz mi!" Naléhala jsem na bráchu, ale stejně jsem odpověď nedostal. Když mi tedy neodpověděl, tak jsem se zvedla z postele a vydala se na snídani.

"Brý ráno." Usmála jsem se na Euphemii, Fleamonta a Jamese. "Dobré ráno." Řekli všichni tři sborově a Euphemie okamžitě vstala. Nandala mi snídani. "Děkuji." poděkovala jsem a pustila se do jídla.

Jak čas uběhl z rána se stalo odpoledne a já se rozhodla využít pěkného a šla jsem si zaběhat. No jako vlčice samozřejmě.

Běhala jsem po lese. Honila ptáčky (Žádné dvojsmysli! xD p.a.) a veverky. Takové idelické odpoledne vlka. Ale! Stejně se vždycky něco pokazí, dnešek je toho příkladem.

Nevšimla jsem si pasti, která tu zřejmě byla na medvědy a přední tlapou jsem do ní šlápla. Bolestně jsem zavyla. V mžiku jsem se přeměnila zpět na člověka. "Doprčic! Který k-etén sem dal past!" zamumlala jsem bolestně a naštvaně. Z rány mi tekla proudem krev.

Sedím s nohou skřípnutou v pasti asi deset minut než uslyším běh. "Rose!" zavolá na mě Sirius. Já se na něj jen podívám se slzami v očích. "Siriusi... Pomoz mi prosím!" Zaprosila jsem. Sirius ke mně okamžitě přiběhl. "Neboj se. Dostanu ti tu nohu z pasti!" Usmál se na mě Sirius. "Rychle prosím!" Zaskůčela jsem při dalším pohybu. Hodně to bolelo. Měla jsem pocit jako by mi ta past chtěla ukousnout nohu, tak zatraceně moc bolelo.