Vlčice (Poberti)

>>>4.kapitola<<<

Sirius se mi snažil sundat tu zatracenou věc z nohy, jenže každým pohybem jak nohou, tak i s tou věcí mi působil bolest. "AU!" vyjekla jsem už po sté, když nějak pohnul mou nohou. "Jsi přeci vlk ne? Musíš něco vydržet." Podíval se na mě. "Jasný! Tak až příště si skřípneš nohu v pasti, tak s tím taky budu hýbat, co ty na to?Čoklíku!" Zavrčela jsem. "Neříkej mi čoklíku!" Vyjekl a znovu cukl s pastí. "Ty idiote!" Zaječela jsem bolestí. "Dojdi radši pro Euphemii a Fleamonta!" Zamračila jsem se. "Fájn." Protočil očima a zvedl se. "Hlavně nikam neutíkej!" Usmál se a já ho v tu chvíli měla chuť nakopnout. "Radši už jdi!"

Čekala jsem asi pět minut dokud nepřiběhli udýchaní všichni tři Potterovi a Sirius. "Bože! Rose!" Vyjekla Euphemie a Fleamont hned vytáhl hůlku a zamumlal nějakou formulku a past byla pryč. "Takže skoro půl hodiny jsem se to snažil sundat a ono na to nakonec existuje kouzlo." Zasmál se Sirius. "To není vtipné!" Vyjekla jsem. James okamžitě ke mně přiběhl a zvedl mě. "Díky Bohu, že už to mám z nohy." Oddychla jsem si. "A co jsi tu dělala?" "Běhala." Pokrčila jsem rameny. Sirius se uchechtl.

U Potterů jsme už měsíc a mně se rány po biči zacelily. Dokonce včera přijel Remus. Ale furt tu chybí jeden člen Pobertů. Peter. Takový ten ocásek, co chodí za Jamesem a Siriusem.

"Remusi!" zavolala jsem a přeměnila se a skočila na Rema. Rem se smál a drbal mě za uchem. Přeměnila jsem se zpátky a zamračila se. "Hele! Nejsem pes aby jsi mě drbal za uchem, to dělěj bráchovi ne mně!" Zasmála jsem se. "Vždyť jsi jenom zdivočelí pes, no ne?" "Nejsem." Uraženě jsem se od něj otočila a zvedla se. "Ale no tak! Snad nebudeš uražená?!" Něco jsem zahlédla mezi stromy. "Počkej tu." Řekla jsem Removi a šla se tam podívat. Nechtěla jsem riskovat, že mě někdo uvidí jak se přeměňuju, tak jsem se nepřeměnila. Když jsem byla blízko, tak mě někdo strhnul stranou. "Pššt!" Podle hlasu jsem poznala Reguluse. "Regu? Co tu proboha děláš?!" "Musím ti něco říct!" "Tak povídej!" "Matka Vás, tebe i Siriuse, chce vydědit pokud se nevrátíte." "Tak ať!" Pohodila jsem rameny. "Stejně se tam nevrátíme, i kdyby mě měla zabít, tak se tam nevrátím!" Oznámila jsem a šla zpátky.

"Co se tam stalo Rose? Někoho jsi tam viděla?" Zakroutila jsem hlavou. "Jen se mi to zdálo." Usmála jsem se. Remus se zamračil. Po chvíli se zase usmál. "A už nejsi uražená?" Pokrčila jsem rameny. "Možná jo, možná ne." Usmála jsem se šibalsky.Proměnila jsem se ve vlka a rozeběhla se napříč loukou.

--------------

Ano. ano, já vím. Po hodně dlouhé době jsem přidala kapču, ale mělo to své důvody, které tu vysvětlovat nebudu. A ne nehodlám se vymlouvat na školu, když jsem měla poslední měsíc dostatek času napsat nějakou kapču. Hrozně se omlouvám lidičky. Doufám, že vám to nevadí a zatím pa!

Kira-chan