Vlčice (Poberti)

>>>2.kapitola<<<

☝Remus☝

Potichu jsem se zvedla od stolu. "Jamei, pokoj mám furt ten samý?" Zeptala jsem se s úsměvem. James přikývl s neutrálním výrazem. Úsměv mi v okamžiku zvadl.

Co se to s Jamesem děje? Ptala jsem se sama sebe. Rychle jsem zavrtěla hlavou. Nemá to teď cenu řešit.

Pomalu jsem vstala z postele a svižným krokem vyšla z pokoje. Šla jsem chodbou ke schodům, které jsem sešla. V předsíni jsem si obula boty.

Když jsem došla k lesu za domem Potterových, tak jsem se proměnila v nádherného vlka. Sedla jsem si a zavyla. Po chvilce přiběhl velký černý chundelatý pes.

"Anastazie Rosalie Blacková, proč mě voláš do lesa?" zeptal se mě Sirius s úsměvem. Já jsem se,ale nesmála. "Jde o Jamese. Chová se divně." "Nevíš proč?" "Ne" zakroutila jsem záporně hlavou. "Hm... Když to bude ještě nejakou dobu trvat, tak mi dej vědět." Přikývla jsem. "Tak zatím." obejmula jsem Siria a on se znovu proměnil a odběhl.

Znovu jsem se posadila. "Ále, Blacková. Co tak sama?" ozvalo se za mnou a mně přeběhl mráz po zádech. "Malfoy, co tu chceš?"

Malfoy se po chvíli přiblížil ke mně a chytl mě za boky. "Vypadni ode mě!" procedila jsem skrz zaťaté zuby. Jenže on udělal pravý opak. Rukama jel ke stehnům.

Po chvíli ho srazil nějaký jelen a mně docvaklo, co je to za jelena. "Dvanácteráku!" vykřikla jsem. Rychle jsem se postavila.

Po chvíli se mi podlomili nohy úlevou, když jsem si uvědomila, co se mohlo stát. James mě rychle zachytil. "Kdyby jsi nepřišel byla bych nahraná." zašeptala jsem úlevou. "Jdem domů." jen jsem přikývla.

Ležela jsem na posteli a koukala do stropu. Hele tuhle prasklinu jsem ještě neviděla. Ne rozhodně mi nehrabe.

Uslyšela jsem známé ťukání na okno. "Dio!" vyjekla jsem radostně a otevřela okno mé sově. Vzala jsem od ní dopis, který byl od Remuse.

Milá Šedotlapko,
Jsi prý u Jamese kvůli tvé matce. No snad jsi v pořádku. Asi to nevíš, ale pozítří tam taky přijedu. Už se těším až vás všechny uvidím. Dej vědět jestli jsi v pořádku.
S úsměvem Náměsíčník.

Pousmála jsem se. Dopis jsem odložila na stůl ve chvíli, kdy mi někdo zaťukal na dveře. "Dále!" vyzvala jsem osobu aby vešla. Ťukající osobou byla Euphemie.

"Rose, večeře je hotová a až se najíš, tak ti namažu záda." s úsměvem jsem přikývla. Vstala jsem a došla k Euphemii, kterou jsem hned objala. "Děkuji." "Nemáš vůbec za co."

"Tak pojď ať to nevychladne." pobídla mě s úsměvem.

"Bylo to výborné!" zvolala jsem od stolu na Euphemii, která byla v kuchyni.

Vstala jsem a vzala všechny talíře a šla je umýt. "Rose! Jsi návštěva já to umyju!" "To je v pohodě teto,já to umyju, když už tu takhle bydlím." zasmála jsem se.

Další den jsem vstala poměrně brzo na můj vkus.