Beautiful Bastard || Zayn Malik

Chapter 33

Zírám na něj nejmíň pět minut. Nevrátila jsem se, rozhodně ne k němu, pořád jsem mu neodpustila a nikdy mu to neodpustím. Neudělám další chybu. Chci teď být prostě jenom sama.

„Já se nevrátila," řeknu a myslím to smrtelně vážně, dám si záležet, aby mu to bylo dost jasné.

„Tak co tady teda po tom chceš? Když ses nevrátila, hm?" Pozvedne obočí.

„Já se nevrátila k tobě," řeknu. „Přišla jsem za svými přáteli." Mávnu rukou k Liamovi a Peggy, kteří se objímají, dívají se na nás jako na televizi a oba se tak divně tváří.

„Můžeš jít na chvíli ven?" Kývne hlavou k hlavním dveřím. Podívám se na Liama a pak na Peggy, kteří hned začnou přikyvovat. „Chci mít soukromí." Přimhouří oči na naše společné kamarády.

„Fajn," vzdychnu a neochotně se rozejdu k hlavním dveřím. Vklouznu do svých tenisek, Louis si půjčí jen Liamovi pantofle, načež mi otevře dveře a tak kolem něj projdu. Položí mi ruku na záda až mi pod tím dotekem přejede mráz po zádech a to není dobrý pocit. „Nesahej na mě!" Setřesu jeho ruku z mých zad a přidám na kroku.

„Byly doby, kdy ti to nevadilo, kdy ti nevadilo ani to, že ti sahám na zadek," baví se a aby se opravdu dobře pobavil, tak mě po zadku pleskne.

„Tomlinsone!" zařvu po něm, prudce se na něj otáčejíc. „Byly dokonce i doby, kdy jsem tě milovala, ale ty doby jsou už dávno pryč!" prsknu po něm nepříjemně, jak mě sere. Copak nemůžu mít klid od všech těch chlapů? Potřebuji chvíli klid. Potřebuji dýchat. Mám pocit, že se nemůžu pořádně nadechnout. Chci propadnout depresi, která se mě pomalu zmocňuje, ale snažím se ještě z posledních sil držet.

„Au." Chytí se za místo, kde mu bije jeho prohnilé srdce. „No tak, mrkvičkovo, nemůžeš na mě být nasraná donekonečna." Rozejde se po ulici, neochotně jdu po jeho boku, snažíc se ho nestrčit pod projíždějící auto.

„Ženský dokážou být naštvaný ještě dýl než donekonečna," pronesu své moudro dnešního večera.

„Chyběli mi tvé suché vtipy."

„Suché!?" vyhrknu dotčeně. „Ty jsi suchý, Tomlinsone." Strčím si ruce do kapes svých džín. Já ho vážně nemůžu vystát. Je divné být s ním sama, ale ještě divnější je to, že ještě pořád dýchá.

„A nejsi suchá ty?"

„Nech si ty svoje úchylné narážky." Mračím se.

„Proč to se mnou nemůžeš alespoň znovu zkusit? Proč nám nedáš šanci? Já ti přísahám, že s Barbarou jsem to ukončil." Pořád ta stejná písnička. Proč si nevymyslí něco originálního? Třeba to, že mi řekne, jak jsem byla úžasná, že jsem ho trpěla a že nechce, abychom se znovu k sobě vrátili, protože ví, že mu nikdy nevěru neodpustím.

„Protože nechci. Neodpustím ti to, chápeš to?" Zastavím se, načež se zastaví i on a stoupne si naproti mně. Pozvedne na mě obočí, vytahujíc si z kapsy jeho oblíbených černých kalhot cigarety. Jednu cigaretu si vloží mezi rty a zapálí ji. Bože, být ještě spolu, už by nežil. Nesnášela jsem, když kouřil, vyšilovala jsem a pořád mě to sere, ale nejsme spolu a tak je mi to jedno. Z části.

„Kate," vydechne šedý obláček kouře, který se nad našimi hlavami rozptýlí. „Byli jsme spolu tak zkurveně dlouho, uvědomuji si, jak moc jsem ti ublížil a omlouvám se. Vím, že to jedna omluva nezpraví..." Dramaticky se odmlčí. „Vezmi si mě. Chci ten život, o kterém jsme snili. Chci tě mít po svém boku, chci se vedle tebe každé ráno probouzet a každou noc vedle tebe usínat, chci slyšet tvůj smích, který by zaplňoval to ticho v našem domě, ale hlavně chci slyšet cupitání malých nožiček po domě - já chci s tebou rodinu."