Beautiful Bastard || Zayn Malik

Chapter 4

*nahoře v médiích je Barbara

>>><<<

Nevím jestli se mám začít smát anebo brečet. Je jasný, že Malik hraje nějakou hru a já jsem rozhodnutá do toho jít s ním. Přijdeme na tu jeho zatracenou večeři a tam rozjedu tu mojí hru. Když chce válku, tak ji má mít. Nenechám si od někoho jako je on srát na hlavu. Vím, je to můj šéf, ale to neznamená, že se mnou bude zametat. 

„Jak jsi mohla říct, že je to bastard?" zeptá se mě Louis, když vejde do naší kuchyně. 

„Protože to je bastard," prsknu a rozklepnu na pánvičku dvě vajíčka, která zamíchám. Nemám chuť ani vařit, protože mi celej Malik a Louis zkazili náladu. Louis je celý bez sebe, že ho povýší na vedoucího jejich podělanýho ateliéru nebo co. Nevím, nijak jsem se o to nezajímala a ani mě to nezajímá. Na jednu stránku to Louimu hrozně přeju, ale na tu druhou bych ho nejradši vzala pánvičkou po hlavě a řekla mu, o co Malikovi doopravdy jde. A taky bych ho vzala pánvičkou po hlavě kvůli tomu, že mi neřekl, že opět kouří.

„Snad nežárlíš," zasměje se a položí své ruce na mé boky a políbí mě na rameno. 

„Na co bych měla žárlit?" zeptám se a hotové míchané vajíčka nandám na talíř. 

„Nevím, možná na to, že mě povýšil?" znovu se zasměje a své ruce přesune na můj podbřišek. 

„Samozřejmě," ironicky se uchechtnu a odendám jeho ruce z mého těla. Popadnu talíř, který mu vrazím do rukou a nechávám ho stát v kuchyni. Rozejdu se do naší koupelny, kde se zabouchnu a opřu se rukama o umyvadlo a podívám se na sebe do zrcadla, které je nad ním. 

Vážně by někdo měl Malikovi srazit hřebínek a Louis by se měl probrat. Copak nevidí, že mu o něco jde? Neříkám, že si Louis nezaslouží povýšení, ale prostě za tím něco je a já mám pocit, že se to dozvím hned zítra až přijdu do práce. Nejradši bych se hodila marod a vykašlala se na to, ale bůhví co by ho napadlo. Ten chlap mě tak nehorázně vytáčí. 

Svleču ze sebe šaty, spodní prádlo a vlezu do sprchy. Pustím na sebe horkou vodu a spokojeně vydechnu. Po těžkém dni je stejně nejlepší sprcha nebo tuna čokoládové zmrzliny a červené víno. Už vím, co budu dneska dělat. Skončím u nějakého filmu s flaškou vína a kašlu na celého Malika. Je to jenom kretén, který si na někom musí zvedat své ego.

„Katie?" zaslechnu Louisův hlas a tak vypnu vodu a promnu si obličej.

„Co?" zeptám se otráveně. Vím, že bych na něj neměla být naštvaná, ale nedokážu si pomoct. Hrozně mě naštval a já jsem v tomhle hrozná. Dokážu být naštvaná klidně i týden v kuse, docela se divím, že to se mnou vydržel tak dlouho.

„Nebuď uražená, zlato," řekne a já protočím očima. Tohle je snad jediná ta sladká přezdívka, která mi nevadí.

„Vážně mě sere, že jsi mi neřekl o tom, že zase kouříš," řeknu a pustím znovu vodu. Nehodlám se s ním o tom bavit. Jasně mi řekl, že s tím skončil, protože jsem výhradně proti kouření a on si s tím klidně začne znovu a neřekne mi to? Kdybych se to alespoň nedozvěděla v šéfovo kanclu, ale třeba doma. A prý, že dělám scény.

Dveře od sprchy se odšoupnou a hned zase zašoupnou. Otočím se k Louisovi, který se na mě zazubí a pohladí mě po tváři.

„No tak, zlato, nebuď naštvaná. Neřekl jsem ti to, protože vím, že s tím nesouhlasíš."

„To si piš, že s tím nesouhlasím!" Zamračím se.

„No tak, usměj se. Úsměv ti sluší víc," roztomile se zašklebí, což mě donutí k úsměvu a jemu je jasné, že jsem mu právě všechno odpustila. Stačí tak málo a já mu odpustím. Vím, měla bych být trochu víc tvrdá a ráznější, ale když on ví jak na mě.