Beautiful Bastard || Zayn Malik

Chapter 38

Opravdu se vám to nezdá. Konečně vyšla nová kapitola. 🤣 Vím, je to se mnou strašný, ale berme to tak, že dokonce zbývá už jen pár kapitol, takže už to snad nebude trvat moc dlouho 🤣

Užijte si kapitolu ❤

S láskou a tak podobně Vaše Carrie🖤

>>><<<

Nepředstavovala jsem si, že na svoje narozeniny skončím s pohmožděným zápěstím. Ale kdo to řeší, že jo...narozeniny stejně neslavím, je to období, kdy mám největší deprese a teď se k tomu přidala ještě ta nechtěná návštěva Stevena a mé mámy. Perfektní.

„Katie?" osloví mě Zayn a tak zvednu hlavu z jeho ramena, dívajíc se mu do jeho nádherných očí. „Přemýšlel jsem a taky mi hodně pomohla moje kamarádka Tony...a víš, nechci, abys šla z firmy pryč. Nechci, abys šla pryč ode mě."

„Hmm..." zamručím. „Vlezl ti ten nemocniční smrad na mozek anebo to myslíš vážně?" Pozvednu na něj obočí. Nevím, jestli mám brát vážně jeho slova, ale nemůžu říct, že mě to nepotěšilo. Zvedlo mi to náladu a to hodně. Těší mě, že nechce, abych od něj odešla, protože ani já sama nechci odejít. Tyhle chvilky strávené s ním...prostě bez něj být nechci. Nedokázala bych to.

„Sakra, Kate, myslím to vážně!" Zamračí se, ale i přesto položí ruku na mé stehno. „Je to debilní místo na tyhle slova, ale záleží mi na tobě a chci být s tebou," usměje se a já právě přemáhám samu sebe abych nezačala křičet radostí a brečet štěstím.

„Taky chci být s tebou, Zayne, záleží mi na tobě," povím zcela upřímně s úsměvem od ucha k uchu. Začneme se k sobě přibližovat a ve chvíli, kdy jsou naše rty od sebe sotva jeden milimetr, někdo zvolá moje příjmení.

„Ale kurva," zanadává Zayn, odtahujíc se ode mě, načež se pobaveně pousměju. Oba zaměříme své pohledy na nemocniční sestru, která stojí před ordinací chirurgie s deskami v rukách.

Zvednu se ve stejnou chvíli jako Zayn. Podívám se na něj pohledem jestli může počkat venku, načež mi dá očima jasnou odpověď, že to nepřipadá v úvahu. Jen se ušklíbnu, protože to v tuhle chvíli jinak nejde. Projdu kolem sestry do ordinace, když v tom ji slyším říkat, že Zayn dovnitř nemůže pokud není z rodiny.

„Je to moje snoubenka!" prskne po ní nepříjemně až je mi jí líto.

„Oh, v tom případě pojďte," zaskřípe zuby. Čekala jsem od ní jakoukoliv reakci, ale tohle ne. „Posaďte se, slečno Ravenová, tady na lehátko a vy..." odmlčí se, otáčejíc se na Zayna, který se celý napřímí. "...sem na židli, paní doktorka tu je hned," poví a nechá nás tu samotné. Zachechtám se Zaynovo výrazu nasranosti. Vím, že ho takový lidé vytáčí a ona byla na něj už moc. Je mi jasné, že má co dělat, aby nebouchnul. 

„Co si jako o sobě myslela kráva!? Že je sestra a já se kvůli ní poseru!?" prská, no já se na tom skvěle bavím.

„Klid, ty můj snoubenče," usmívám se mezitím co si sedám na lehátko v obrovské ordinaci. Přijde mi trochu zvláštní, že nás tu ta sestřička nechala samotné, co kdybychom tady chtěli ukrást nějaké léky, nebo tak něco? Neříkám, že chceme, ale je to vcelku nerozumné.

„Tak už snoubenec, jo?" ozve se najednou protivný hlas Camilly. V tu chvíli mi úsměv z tváře zmizí a vystřídá ho nehorázný naštvání. Ona mě jako bude ošetřovat? Ona? To se s tou rukou můžu rozloučit. Co tady vůbec dělá!? Neříkejte mi, prosím, že zůstává ve městě. Zrovna teď, když mi Zayn řekl všechny ty věci. Co když se to mezi námi bude pokoušet zničit? Nevěřím jí.