Beautiful Bastard || Zayn Malik

Chapter 39

Nevím jestli se mám smát anebo jestli mám Zayna zabít. Tohle je tak zatraceně v hajzlu! Moc dobře ví, co si o oslavách mých narozenin myslím, moc dobře ví, že to neslavím a ona se tady i přesto uspořádá nějaká podělaná oslava!?

Je tu plno lidí z firmy, pak i několik mně neznámých lidí, je tu dokonce i Louis s nějakou dívkou po jeho boku, což mě nepřekvapí tolik jako to, že je tady Zaynova máma. Může být dnešek ještě horší?

„Gratulujeme, Zayne!" vykřiknou všichni najednou, načež se zarazím. Cože? Teď tomu úplně nerozumím. Tohle není oslava mých narozenin? To je samozřejmě jenom dobře, ale úplně mi nejde do hlavy, k čemu mu gratulují.

„Co se tady děje?" špitnu směrem k Zaynovi, který se směje a všem děkuje.

„Naše firma se oficiálně spojila se značkou Gucci," oznámí mi, což mě naprosto dostane.

„Vážně!?" vyhrknu. „To je úžasné!" Znovu vyhrknu a ihned ho obejmu. „V tom případě taky gratuluji, tohle je velká věc, sakra!" Tohle je vážně super. Naše firma se spojila s takovou značkou? Neuvěřitelné! Je to opravdu úžasné a prostě hrozně...wow! Tohle se musí pořádně oslavit. Nestává se to jen tak někomu.

„Velkou věc ještě teprve uvidíš až tady budeme sami," pošeptá mi do ucha s čímž se ode mě odtáhne, věnuje mi polibek a vydá se mezi lidi, kteří mu začnou potřásat rukou. Sama pro sebe se ušklíbnu a nepozorovatelně se odeberu i se svým kufrem do pokoje, který jsem měla půjčený. Hodím ho na postel, což mi jde těžko s jednou rukou, ale naštěstí to nějak zvládnu. Rozepnu ho a začnu se v něm štrachat. Hledám nějaké šaty, ale mám jen ty slavné červené a pak jedny černé, co se hodí spíš na procházku.

Podívám se do šatny, která je samozřejmě prázdná. Nemůžu tam zůstat v džínách, když jsou všichni oblečený formálně. Možná bych mohla zavolat Peggy, ale nechce se mi ji tahat přes celé město v jejím stavu.

„Krucinál!" zanadávám a dopadnu na postel. „Moment," zašeptám, zvedajíc se z postele, prohrabu se kufrem a vytáhnu z něj černé šaty, které mají na zádech zlatý zip, který se táhne podél celých šatů. Měla jsem je na snídani s paní Malikovou ještě když jsme byli v Paříži. Jsou pohodlné a na dnešní večer ideální.

Nějakým zvláštním způsobem, co vypadá jak tanec housenky, si sundám džíny, mikinu a tričko. S tou sádrou to jde úplně úžasně. Odfrknu si. Tohle dva měsíce nezvládnu. Zabije mě to.

Levou rukou šaty rozepnu a obleču si nejdřív rukáv na levou ruku a pak na pravou. A teď jsem v hajzlu, protože si je sama nezapnu. Úžasné, vážně.

Jako na zavolanou se otevřou dveře od pokoje kde se nacházím, nedívám se, protože je mi jasné, že je to Zayn. Poznám ho podle jeho kolínské a taky jsou z něj cítit cigarety, což je stoprocentně Zayn.

„Můžeš mi prosím pomoct?" zeptám se, nic neřekne, jen ke mně přistoupí, dřepne si na bobek, aby mohl spojit zip šatů a pak si znovu stoupne a dopne mi šaty až za krk. „Děkuji," poděkuju.

„Nemáš zač, miláčku," ozve se mně neznámý mužský hlas, načež se okamžitě zarazím a otočím se na toho dotyčného. Zírají na mě dvě hnědozelené oči, jeho pohled ve mně vyvolává divný pocit v žaludku. Šklebí se, přijde mu tohle celé hrozně vtipné, no já jsem z toho v šoku.

„Kdo ksakru jsi a co tady chceš!?" vyhrknu na něj, ale přesto si ho prohlédnu - na tváři má několikadenní strniště, vlasy má hnědé a dlouhé po ramena, i přesto, že se na něm snažím najít jedinou chybičku, nejde to. Je zatraceně sexy. Na sobě má tmavě modré sako, bílou košili a kravatu, což mu nehorázně sluší.