Beautiful Bastard || Zayn Malik

Chapter 35

„Slečno Ravenová, odcházím domů a byl bych rád pokud byste se stavila v tiskárně a přinesla mi výtisk hlavní strany časopisu, dala mi to na stůl a pak můžete jít domů," řekne mi Zayn, vycházejíc ze své kanceláře. Zdá se mi to, nebo mi dává sežrat to, jak jsem ho odmítla? Děsně mi pije krev a opravdu se nemůžu dočkat až odtud vypadnu, což nebude trvat dlouho, jelikož jsem sehnala pár lidí, co by zítra mohlo přijít na pohovor. 

„Jistě." Přikývnu s protočením očí. „A zítra se sem staví dvě ženy na pohovor kvůli mému místu," oznámím mu. Otočí se na mě ve dveřích mé kanceláře s pozdviženým obočím. Zřejmě tomu nemůže uvěřit a jistě nečekal, že to bude takhle rychle, já rozhodně nemám v plánu tady zůstávat celý týden. 

„Proč to děláš?" zeptá se, čímž mě naprosto zmate. 

„Dělám co?"

„Nedělej se, Kate, víš moc dobře o čem mluvím." Rozejde se zpátky ke mně. „Já tě odsud nemám v plánu pustit," oznámí mi naprosto v klidu, načež se na něj zamračím, zvedajíc se od svého stolu, přecházejíc naštvaně k němu. 

„Nemůžeš mě tady držet." Stoupnu si těsně před něj. 

„Lásko, já můžu dělat to, co budu chtít a ty se mi poddáš, protože máš pro mě slabost, víš to moc dobře stejně jako já," směje se mi do obličeje. Strčím mu do hrudi, jak mě jeho slova naprosto naštvou.

„Nenechám se tebou znovu manipulovat! Proč mi nemůžeš dát prostě pokoj?!" 

„To protože to sama nechceš." Chytí mé ruce do svých a zahledí se mi zhluboka do očí. „Nenechám tě ode mě odejít." Položí si mé ruce na ramena a své ruce položí na mé boky, čímž si mě přitáhne k sobě. Skloní hlavu k mému uchu. „Nahrála jsi mi do karet, když jsi souhlasila, že tu zůstaneš. Přesvědčím tě, abys tady zůstala. Abys zůstala se mnou," zašeptá mi do ucha až se mi rty otře o ušní lalůček a mnou projede zvláštní pocit. Snažím se ze všech sil mu v tuto chvíli nepodlehnout, ale jde to tak zatraceně těžce. 

„Ale to..." Nedopovím to, protože začne pomalu ruce sunout přes mé boky až na zadek, kde obě ruce nechá. Stisk na jeho ramenech zesílím, čímž dávám jasně najevo sobě i jemu, jak je pro mě neskutečně těžké mu odolat. Všechny mé buňky v těle touží po tom, aby se mě dotýkal, přímo po něm křičí, ale mozek mi říká, že nic z toho nemůžu dovolit a měla bych se od něj okamžitě odtáhnout.

Proč je tak zatraceně těžké mu odolat?

Proč má na mě takový vliv?

Zamračím se, jak mi zadek zmáčkne ve dlaních a svými rty se přisaje na pokožku mého krku. Celé tělo mi ztuhne a přestanu se úplně ovládat. Je to jako bych kolem sebe nevnímala nic jiného než jeho. Je to špatné. Celé tohle bylo špatné a mělo by se to pro jednou ukončit.

„Zayne, počkej." Začnu jako obvykle namítat, protože tohle je špatné. Překvapí mě, že se ode mě odtáhne a přikývne, abych mluvila dál. „Jsem z toho zmatená, protože nejdřív mi neřekneš to, že máš manželku, která se čirou náhodou zjeví v době, kdy se vracíme z Paříže domů, pak mi začneš tvrdit, po tom, co jsem ti vysvětlila, jak to bylo s Harrym, že se rozvádíte. Mezitím tvrdíš, že nejsi na vztahy a teď mě chceš přesvědčovat, abych tu zůstala s tebou." Zhluboka vydechnu. Tohle všechno bylo na jeden nádech. „A já prostě nechápu, jak to mezi námi vidíš? Když tady zůstanu. S tebou." Stáhnu ruce z jeho ramenou zpátky k sobě a pořádně se mu zahledím do očí.

Pustí mě a odstoupí ode mě několik kroků. „Já nevím, Katie, chci tě, chci, abys byla se mnou, ale nedokážu ti říct, jestli bych byl schopný normálního vztahu. Vím, že tě mám hodně rád, kurevsky mi na tobě záleží, ale nevím, prostě nevím," zakňučí jako malé štěně, což mi přijde děsně roztomilý, načež se trochu pousměju, ale hned se zamračím, aby si nemyslel, že jsem mu odpustila, nebo tak něco.