Beautiful Bastard || Zayn Malik

Chapter 34

Zabouchnu za sebou dveře taxíku, dívajíc se na prosklenou vysokou budovu s velkým nápisem Malik's Agency, který přímo bije do očí, což je samozřejmě záměr. Zhluboka se nadechnu a pak vydechnu, v ruce pevněji stisknu ucho své kabelky a vykročím pravou nohou vpřed. Bojuji sama se sebou, abych se okamžitě neotočila na podpatku a nenastoupila do taxíku. Mohou mi výpověď poslat poštou k Louisovi na adresu, kterou mají uvedenou v mé smlouvě. Nemusela bych tam vůbec chodit kdybych si nepotřebovala zabalit své věci. Navíc bude lepší, když dám Zaynovi výpověď sama než aby mě vyhodili sami, mohlo by to mít dopad na mé budoucí zaměstnání.

Cestou sem jsem se dívala na nabídky práce, kterých je hodně, ale úplně nevím, jestli bych chtěla být uklízečka, nebo jestli bych chtěla pracovat v McDonaldu. Byla tam i jedna nabídka na sekretářku v autodílně, takže pokud nic nenajdu, zkusím tohle. A když to nevyjde, tak půjdu do McDonaldu, tam se alespoň najím.

„Dobrý den, přejete si?" zašklebí se na mě Peggy za jejím recepčním pultem.

„Pan Malik mě očekává, jsem ta slavná Katelyn Ravenová," řeknu s pohrdavým úsměvem, který se snažím udržet jak to jenom jde.

„Moc ti to nejde. Musíš ještě zapracovat na tom úsměvu. Nesmíš se tvářit jako když se ti chce srát, musíš se tvářit pohrdavě."

Protočím očima. „Neměla by jsi pracovat ve tvým stavu," poznamenám a s vítězným úsměvem se rozejdu k výtahu.

„Jsem těhotná, nejsem smrtelně nemocná, Ravenová!" zakřičí za mnou, ale to už stojím ve výtahu, takže ji nestihnu nic odpovědět, protože se zavřou dveře kabiny. Zmáčknu tlačítko s nejvyšším číslem poschodí a upravím si šaty.

Vzala jsem si červené šaty, které jsou na zádech vykrojený, přičemž mi záda zakrývá jen červená krajka. Červená látka šatů mi dosahuje pod zadek a od toho se pak táhne krajka ve stejné barvě až do půlky stehen. Měla jsem je tenkrát na naší první společné večeři, kam jsem měla přijít s Louisem, ale to už byl mezi mnou a Louisem konec. Zayn byl z těchto šatů hotovej a já jsem svině, takže jsem si je schválně vzala. Ať ví o co přišel i když úplně nejsem žádná výhra a absolutně se nemůžu srovnávat s jeho dokonalou manželkou, ale i tak chci, aby věděl o co přichází.

Výtah se s cinknutím zastaví, dveře se otevřou, takže místo do šedých dveří zírám do chodby, kde se na konci nacházejí dvoukřídlé dveře z třešňového dřeva od mé kanceláře. Hlasitě polknu, jak vyjdu z výtahu, pomalu se rozejdu prázdnou chodbou směrem ke dveřím. Chodbou se ozývá jen zvuk klapajících podpatků a možná je slyšet i to, jak zběsile mi bije srdce. Mám takový strach. Nechci s ním být sama v jedné místnosti. Vím, že to nedopadne dobře, ale i tak se bojím.

Strčím rukou do pootevřených dveří mé kanceláře, dveře se otevřou a tak vejdu do kanceláře, přičemž za sebou zavřu. Přejdu ke svému stolu, který je ve stejném stavu v jakém jsem ho nechala před odjezdem do Paříže. Jen odtud zmizel štos papírů, který byl určený k podpisu našeho šéfa. Položím si kabelku na stůl, přičemž z ní vyndám desky s mou výpovědí.

Přejdu ke dveřím Zaynovi kanceláře a s odhodláním, které si musím vytáhnout snad až z paty, zaklepu. Chvíli čekám než se zevnitř ozve jeho hlas. Neumím vysvětlit, jak se v tuhle chvíli cítím, je to tolik pocitů smíchaných dohromady až si říkám, že to nemůže být možné.

Sáhnu na kliku a otevřu dveře s divným pocitem, jako kdyby za těmi dveřmi byl tříhlavý pes. Strčím hlavu mezi dveře, takže se mi vyskytne pohled na Zaynovu kancelář a především na něj. Jeho oči se na mě podívají, přičemž na chvíli ztuhne, ale hned se probere, opře se pohodlněji do křesla zakládajíc si ruce na hrudi. Vypadá, že jsem mu jedno, ale moc dobře vidím, že to tak není. Umím v něm číst.