Probudil jsem se. Připadalo mi to jako uprostřed parkoviště protože mě příšerně bolela hlava a to nevím ani z čeho. Ani jsem si neuvědomil že je Marcus v nemocnici a já jsem doma. Neřešil jsem nic, prostě jsem jen ležel v posteli. Vzal jsme si notebook a pustil si nějakej horor. Šel jsem si pro pití ale asi jsem měl halušky nebo co protože jsem vyděl nějakej úplně random stín kterej ss ks mě přibližoval. Otočil jsem se a nikdo tam nebyl. Nechápu to protože se to ke mě furt přibližovalo. Znova jsem se probudil akorát u sebe v pokoji. Rodiče mi řekly že je 8:30 al že jsem spal 13 hodin! Dneska a zejtra mám zůstat doma protože mi docela hoří čelo. Odešli a já si hned uvědomil že to všechno (kromě skoro chcíplého Marcuse) byl zas jen sen. Šel jsem dolů do kuchyně kde na mě čeklali rodiče. Oči se jim topily v slzách a já jsem se jen tak blbě ptal...:
(Martinus-Tiny Máma-M Táta-T)
Tiny:,,Co je? Proč brečíte?"
M:,,M-Marcus....*fňuk*.....Se a-a-asi n-nepro-bu-d-dí...*fňuk*"
Tiny:,,C-CO?!"
T:,,Ano, je to tak..*fňuk*"
Vyběhl jsem nahoru a tam si vzal do ruky naší společnou fotku z dětství. Rozbrečel jsem se víc než rodiče předtím. Zavřel jsem oči a myslel jenom a jenom na naše vzpomínky. V hlavě se mi odehrály i ty špatné ale hned ty dobré. Je to můj bratříček. Nemůžu ho opustit. Nesmím!!
ČTEŠ
Mactinus (Marcus X Martinus)
عشوائي•asi žádnej popis :D Jen chci aby ten rakovino tvorný příbeh měl alespoň 20 kapitol :D•
