Hobi:
Ráno jsem se vzbudil já. Vždy se budím první já ale to co jsem viděl vedle sebe mě vyděsilo. Né Tae jako Tae, ale nahy Tae. U čehož jsem začal křičet neměl jsem rád když tohle viděl nebo když někdo vidí.
T:
Vzbudil mě křik a já zlse začal zmateně a vyděšeně rozkoukávat co se děje. Hoseok křičel a mě došlo že to je asi Hobi ale když jsem ho chtěl uklidnit začal mi uhýbat a pak do pokoje vletěla Hoseokova sestra a nějak pochopila co se večer dělo a pak si sedla k Hobimu a snažili se na něj mluvit.
D:
Slyšela jsem křik věděla jsem co večer dělali zapoměla jsem je upozornit protože jsem je nechtěla rušit. Hobi stále křičel a pak se začal klepat. Tae vypadal vyplašeně zjevně kvůli probuzení a ja se mu ani nedivila. Opatrně jsem chytila Hobiho za ruce a dala mu je do kříže a pak na něj mluvila „jen klid jen klid. Nic se neděje nikdo ti neublížil pšt v pořádku" nakonec se uklidnil a pak se vrátil Hoseok který sklopil hlavu a já mu prohrábla vlasy a pak je nechala osamotě.
Hoseok:
Koukl jsem na Taeho a omluvil se. Nemohl jsem za to Hobi má s těhle věcí strach. Naštěstí to pochopil a já ho pak vzal za ruku. Šli jsme se umýt pak jsme se oblékli a odešli na snídani. Nakonec Tae musel domů a já zůstal doma sám a přemýšlel.
T:
Opouštěl jsem jejich dům s myšlenkou na to jak to mezi nami teď je. A pokud spolu jsme tak koho přesně miluji? Doma jsem si vše urovnal a uvědomil si co chci. Miluji je všechny. Chci je všechny. Protože všichni jsou jeden. Všichni jsou ten koho miluji nejvíce. Všichni jsou Hoseok. Neopustím ho. Miluji ho.
------------------------------------------------------
O pár týdnů později
T:
Celou dobu jsme trávili spoustu času spalu a stejně jako já i Hoseok věděl co chceme. Naučil jsem se víc vycházet i s J-Hopem. Pro Hobiho jsem ovšem víc jako starší bráška. Ale to mi nevadí jsem šťastný. Vím tenhle život bude těžký ale ja Hoseoka nenechám.
Hoseok:
Byl jsem za Taeho rád. Všechny mé osobnosti ho brali. J-Hope s ním opčas navštěvoval kluby. Hobi s ním trávil čas na hřišti a venku opčas i doma a já s ním trávil tolik času kolik jen šlo. Nikdy bych netušil že někoho takového potkám ale je mé štěstí. Nikdy ho neopustím a zjevně ani on mě. Snaží se aby byl pro mě každý den zábavný abych se netrápil a neděli se mi zlé věci tudíž žádné další osobnosti. Doufám že takhle budeme žít.....
Navěky
____________________________________
Tak první knihy na světě. Doufám že se bude líbit. Chtěla bych ji věnovat spisovatelkám ViaAndCucu které mě podpořili v nápadu tohodle psaní. Doufám že kniha zaujme.💕
