Hoseok:
Nadechl jsem se a spustil „Vís Tae já.. Já trpím takovou mentální poruchou. Je to disociativní taky známá jako mnohočetná porucha identiti. Je to když má člověk v hlavě dvě a více osob neboli altereg. Já mám nejmenší počet a to jsou dvě alterega. Moje dětské alterego si říka Hobi je to malý klučina s koňím ocáskem a oušky (v postavách je jinčí tenhle popis je přesnější). Jsou mu čtyři roky. Pak je tu J-Hope tomu je dvacet tudíž je starší než já. Je to prakticky moje zlé alterego miluje sex, párty, hluk, rad se předvádí a tak podobně." bál jsem se jeho reakce takže jsem celou dobu koukal do země.
T:
Zarazil jsem se tohle jsem nečekal ale nebylo to pro mě nic nového věděl jsem o tom celkem dost. „Neboj se neopustím tě" usmál jsem se.
Hoseok:
Poděkoval jsem a kývl ale pak jsem dostal tik a i přes snahu jsem nedovedl udržet velení.
Hobi:
Když jsem se dostal k řízení uculil jsem se na Taeho „ahoj". Odpověděl mi stejně a ja si pak na něco vzpoměl a vytáhl z Hoseokovi školní tašky přes rameno obrázek co jsem Taemu kreslil a pak jsem mu ho předal na což mi poděkoval. „Chceš něco vědět ode mě?" culil jsem se a pak si přitáhl nohy na lavičku.
T:
Zamyslel jsem se a pak se pousmal „jakou máš rád zmrzlinu?". Vypadalo to že se zamyslel a pak klidně odpověděl „jahodovou". Na to jsem jen kývl a vstal s lavičku „tak já tě tu omluvím a půjdeme na zmrzlinu co ty na to?" pousmál jsem se a on souhlasil.
Hobi:
Popadl jsem ho radostně za ruku, vzal jsem tašku a rozběhl se ze šatny. „Hobi pozor ať nespadneš" slyšel jsem jak na mě mluví jenže v tu chvíli jsem se ocitl na zemi a začal smát. On mi ale pomohl na nohy s otázkou zda jsem v pořádku ale mě nic nebylo takže jsem pak i s ním vyběhl ze školy.
T:
Vydal jsem se s ním do cukrárny kde jsem koupil dvě zmrzliny a pak jsem se s ním šel ještě projít. Když jsem ho tak sledoval byl opravdu celkem roztomilý. Zmrzlinu snědl nějak rychle zrovna jsme šli kolem hřiště ke kterému mě hned začal vláčet. Děti tu nebyli tak jsme nikoho nerušili. Sledoval jsem ho jak leze na jednu prolézačku ale pak jsem si všiml že se bojí slézt tak jsem vylezl k němu. „Slezeme spolu dobře?" na tohle mi jen kývl a já ho pak ještě vzal za ruku a pomohl mu slézt. Pak si hrál s kamínky a já seděl u něj ale vyrušil nás jeho no spíš Hoseokův mobil. Volala jeho ségra že má být ve čtyři doma.
