Hoseok:
Po škole jsem se vydal domů. Dal jsem si do uší sluchátka abych nevnímal do uší. Nepočítal jsem s tím že by za mnou někdo šel.
T:
Šel jsem za ním a poklepal mu na rameno. Když se na mě otočil a vyndal sluchátka z uší jen jsem vydechl. „Já em chtěl jsem se zeptat jestli by jsi nechtěl doprovodit?" pousmál jsem se.
Hoseok:
Trochu jsem se zamyslel spíš vnitřně někoho zeptal a pak se jen usmál a kývl na souhlas. Většinu cesty jsme pak šli v tichosti a já po chvíli opět cítil stejné pocity co ve škole.
Hobi:
Šel jsem domů vedle chlapce jménem Tae co si vykračoval po patníku a přeskakoval mezírky mezi nimi ,ale jedné si nevšiml a přesně v téhle rostla jedna jedina kytička. Sehl jsem se k ní a rukou zastavil jeho botu abych kytičku zachránil.
T:
Vyděsil jsem se a jen zamrkal „málem jsem ji zašlápl." na to mi odpověděl opět celkem šlavě jako když mluvil chvíli ve škole. „Aňo" uculil se a pak strčil prsty do mezírky v patníku a květinu vytáhl i s kořínky. Byl roztomily a vypadal při jeho počínání jako dítě. Pak mě ale vzal za ruku a cupital k jeho domu, kde mě ale překvapil ještě víc. Místo aby odemčel tak klepal ale třeba si jen zapoměl klíče.
Dawon:
Otevřela jsem dveře a usmála se na svého bratra a zjevně jeho kamaráda, ale pak mi došlo že to není úplně on a ja si nenápadně povzdechla. „Ahoj Hobi" byla jsem ráda že díky tomuto jménu si nikdo ničeho nevšiml nerad mluvil o svích problémech před jinými lidmi. Pustilal jsem je dál a vzala jeho kytičku pak jsem ji dala do květináče. Nakonec jsem koukla na jeho kamaráda „klidně tu zůstaň jestli chceš Hobi bude jistě rád" usmála jsem se bože jak mě tohle trápí.
T:
„Boužel budu muset domů šel jsem ho jen doprovodit" pousmál jsem se na ni ale přišlo mi že tu něco nehraje že její úsměv není úplně jak by každy čekal ale asi jsem jen unavený.
Dawon:
„Dobře" vydechla jsem a pak se zamyslela. „Ty jsi s ním byl cely den že?" chtěla jsem se ujistil že byl v pořadku když jeho kamarád kývl jen jsem se lechce pousmála. „A byl hodný?" Hobi nezlobí a Hoseok také ne měla jsem strach z někoho jiného. Když ale souhlasil i s tím že byl hodný jen jsem si oddechla. Pak už musel jít ovšem Hobi mu donesl Hoseokovo číslo které si chlapec ochotně vzal a pak odešel. Já si šla hrát s Hobim a když se vratil Hoseok řekla jsem mu vše a pak šla dělat večeři jekikiž začínalo byt pozdě a navíc kvůli Hobimu jíme brzy.
T:
Odešel jsem z jejich domu bylo to zvlaštní moc jsem toho za dnešel nechápal, ale nechal jsem to být s tím že jistě byl nervózní nebo něco takového. A když jsem měl později hotové všechny domací práce rozhodl jsem se napsat.
