Next to you//Mitch Marner

k a p i t o l a IX.

Bonnie Pohled

Ráno jsem vstala a nenahmatala jsem vedle sebe Mitche. Pouze nějáký kus papíru. Hlasitě jsem zamručela a otevřela oči. Koukla jsem se na papír a stálo tam:

Milá Bonnie,
přeji ti dobré ráno, asi. Doufám, že jsi se vyspala dobře, tak jako já. Dneska mám pro tebe překvapení. Nejdříve ho, ale budeš muset najít.

Pamatuješ si tu kavárnu, kde jsme jednou byli? Popros tam o Mitchovo kafe, je fakt dobré.

Usmála jsem a a vyhrabala se z postele. Hnedka jsem přešla do koupelny, kde jsem si rozčesala vlasy a upletla si dva francouzské copy. Vyčistila jsem si zuby a pleť. Na obličej jsem si nandala masku a šla si vybrat oblečení.

Zvolila jsem jednoduché černé džíny s vysokým pasem, černé tílko a na to bílou kostkovanou košili. Košili jsem nechala rozepnutou a zapla si ortézu. Potom jsem se vydala do kuchyně.

Myslela jsem, že si něco udělám, ale byly tu už palačinky s dalším papírem.

Dobrou chuť ;)

Papír jsem zmuchlala a hodila do koše. Palačinky strčila na 10 sekund do mikrovlnky a nalila si pomerančový džus. Vyndala jsem palačinky a najedla se. Byly úžasné. Dělal je vůbec Mitch?

Do koupelny jsem si šla sundat masku a trochu se zkulturnit. Nanesla jsem trochu řasenky a rty přejela balzámem.

Popadla jsem mobil, klíče a peníze. Obula jsem si své bílé Adidasky a vypadla z apartmánu. Výtahem jsem sjela dolů a zastavila se na ulici. Chvíli jsem přemýšlela, jestli si stopnout taxíka nebo jít pěšky. Nakonec jsem se rozhodla pro menší procházku.

Cestou jsem potkala mnoho usměvavých lidí a mnoho šťastných párů. Jak to máme vůbec mezi sebou já a Mitch?

Došla jsem do kavárny a sedla si ke stolu u výlohy. Hnedka ke mně přišla servírka a zeptala se:„Dobrý den, co si objednáte?"

„Dobrý den, Mitchovo kafe, prosím."usmála jsem se na ni a ona kývla. Odešla do zadu a přišla s kelímkem a obálkou.„Už je to zaplacené."předala mi to a zase odešla. Otevřela jsem obálku a v ní stálo:

Myslela sis, že to bude tak lehké?

Nic není, tak lehké...třeba jako dojít pěšky až k Sportovní Univerzitě Toronta.

Třeba bude překvapení tam... <3

Obálku jsem schovala do kapsy a napila se kafe. Bylo to fakt dobré kafe. Rozloučila jsem se a odešla z kavárny.

Univerzita byla odsud asi nějakých 20 až 25 minut, takže budu doufat, že tam dojdu ještě dnes. S mým kolenem to je totiž tak na 50 minut.

Cestou jsem pozorovala rušnou ulici; lidi spěchajicí do práce, děti do školy, rodiče s kočárkáma, rychle jedoucí auta a mnoho žlutých taxíků.

Nejradší bych do jednoho z nich sedla.  A taky mám hlad, hodně velký hlad.

**