Vlčí chyba

Kapitola sedmá

Sherill ztěží potlačovala závýtí odporu. Svaly v těle se jí každou vteřinou napínaly, byly připraveny opět tryskem vyběhnout z tábora. Tentokrát se však ubránila. Několikrát se hlasitě nadechla a následně vydechla. Spražil jí také přísný pohled jejího otce. Pomalu přikývla. Její matka se na všechny zářivě usmála a po boku svého druha, seskočila z kamene.

Bílý Omega se neustále opakoval ono olíznutí jeho pravého ouška. ,,Já tomu stále nemohu uvěřit." Šeptal si, hned, když se octl v jeho soukromém doupěti. Spokojeně se stočil do klubíčka a zavřel oči.

~

Sherill sebou ve spánku polekaně trhla. Ještě se vzpamatovávala ze zranění, která utržila od tlupy Rudého neštěstí. Následně pak několikrát zamrkala a vyšla z doupěte.

Na kameni, uprostřed tábora, již seděli její rodiče. Okamžitě, když uviděla jejich přísný pohled, uctivě sklonila hlavu.

Následoval opět jejich každodenní proslov. Sherill poslouchala pouze jedním uchem, to druhé měla nasměrované do lesa, jestli tam neuslyší známky po kořisti, konec konců půjde po několika dnech na lov, proto nesmí členy smečky zklamat. Náhle však zpozorněla a své ucho přinutila natočit k hlasům jejích rodičů.

,,Jak jsme již říkali včera, Bílý tulipán si dnes vymění postavení Sherill. Půjdu s nimi i já, jelikož Tulipán už dlouho nelovil, což je nyní pochopitelné," zamumlal, následně se otočil na svojí bílou družku. ,,Ty, miláčku, zůstaneš v táboře, že?"

Blue sun varovně přimhouřila oči a chladným halasem, z něhož všem přejel mráz po zádech, pronesla: ,,Ano."

Sagitt rozpačitě kývl a opět se zahleděl na všechny shromážděné. ,,Ehm, jak už jsem říkala, Sherill se stane Omegou do doby, než usoudíme a Bílý..-"

,,To si už říkal." Zavrčela Beta.

Sagitt její chování nějak nevnímal, anebo si ho nezkoušel brát osobně - jak to už někteří členové dělají. Musel se smířit s tím, že jeho družka je náladový typ. ,,Tak tedy jak jsem již řekl, Omegou bude Sherill a třetím vlkem Bílý tulipán. Rozchod!" Zavyl a doklusal k Tulipánovi, kde se hned shromáždili všichni lovci.

Doklusala k nim i Sherill, s čelistí -kdyby mohla- až u země a očima vykulenýma, div ji nevypadly z důlků. Moc dobře věděla, co její rodiče včera řekli, že se stane Omegou. Ale myslela si, že když nedá na sobě nic zdát, rodiče na to jistě zapomenou.

,,Ale tati, to přece nemůže udělat!" Spustila vysokým hlasem, jaký u ní nebyl obvyklý.

,,Copak jsi nás včera neslyšela, jako jsme to oznamovali," Dodal. ,,Navíc to máš jistě natrénované, když jsi s Bílým tulipánem plnila svůj trest, ne?" Provokativně si rýpl.

Černá vlčice přimhouřila oči a vytasila tesáky, z nichž kapaly sliny. Před všemi lovci mě tedy ztrapňovat nebude. Pomyslela si Sherill podrážděně.

,,Ale copak, spory s otcem, jak nečekané. Já myslela, že je to už za vámi."

Uslyšela za svými zády provokativní hlas, který její spor s otcem zastavil. Rychle se otočila. Stála tam Sunny, nalepená na Tajfunovi, který měl na tváři nepěknou grimasu.

,,D-drž tlamu, Sunny," zakoktala, hledala správná slova, aby se mohla trefit do jejího citlivého místa. ,,Tvůj problém, že si nemůžeš najít druha. Mezi námi, já bych tě taky nechtěla," Hihňavě se zasmála. ,,Ale možná se někdo ještě najde, třeba plesnivej zajíc nebo bezhlavej divočák, vyber si!"

Sunny uraženě pohodila hlavou, následně se trochu odlepila od Tajfunova kožíšk, otevřela tlamu a chystala se něco říct, ale Alfa byl rychlejší:

,,Ale notak, dámy, přestože těm vašem hádkám rozumím jako zajíc jelenovy, už se nehádejete. Bílého tulipána dnes čeká lov po několika letech a jestli se nemýlím, Sunny, ty máš nyní hlídku, což?"

Jmenováná hlídkařka si nervózně olízla pysky, otevřela tlamu, že chce něco namítnou, ale okamžitě jí zase zavřela, načež rychle přikývla a zmizela ve vchodu do tábora.

Sagitt se s pobaveným úsměvem podíval za odcházející hlídkářkou, následně se opět zahleděl na Sherill. ,,Pro tebe to platí taky, jen běž, práce Omegy čekají." Pobídl jí.

Sherill nakrčila čenich a chystala se jít za matkou do doupěte - hledala v ní alespoň trochu naděje.

,,Tam bych nechodil," prohodil černý Alfa svým hlubokým hlasem. ,,Dnes nemá zrovna dobrou náladu."

Jmenováná vlčice jeho směrem zavrčela a švihla vedle stojícího Omegu přes nohy, následně se na něj zamračila a rozběhla se do lesa.

Běžela ke Slunečnímu jezeru, z něhož se následně napila. Zahleděla se na odraz Slunečního vlka na vodě, povzdechla si a opět se rozklusala. Přeskočila Dlouhou řeku a konečně se zastavila. Přičichla k malé žlutohnědé hromádce listí. Zdála se, že je suchá. Popošla pár kroků a udělala to samé. Hromádka byla opět suchá, proto jí opatrně vzala do tlamy a přemístila na hromádku první. ,,Možná práce Omegy nejsou tak strašná." Zamumlala.

~

Již byla skoro hotova, když Sluneční vlk pomalu zapadal za obzor.

,,Už to máš?" Ozval se Alfin hlas. Seděl nehybně u vchodu do tábora a soustředěně pozoroval svojí dceru jak pečlivě nosí listy z hromady a vystlává jím nory.

Černá vlčice se vyhrabala z doupěte, které právě dodělala, následně stříhla uchem a doklusala ke svému otci. ,,No, ještě musím vystlat noru Omegy," poznamenala hořce. ,,Hromada listí mi už došla." Naštvaně si odfrkla.

,,Aha," hlesl s nezájmem Alfa. ,,Vypadáš docela unaveně." Podotkl a zívl si.

Sherill se ušklíbla. ,,Aspoň nejsem unavená jako ty," zapíchla do něj ostrý pohled. ,,To byl lov tak naročný?" Tázavě nadzvedla obočí.

,,Ne," odpověděl hned. ,,Jen jsem se špatně vyspal," Oznámil a vyhnul se jejímu pochybovačnému pohledu. ,,Musím ještě něco zařídit." Prohlásil vyhýbavě a, bez věnování jediného pohledu, se rozběhl do doupěte své družky.

Že si ani nerýpl. Pomyslela si kysele Sherill a rozběhla se do lesa.

Nechtělo se jí moc daleko, ale přesto se chtěla ještě proběhnout. Uháněla k Dlouhé řece, kterou jediným skokem ladně přeskočila. Běžela až k hranicím své smečky. Dál již nechodila. Dobře si pamatovala výhrůžku Červeného měsíce. Jakoby jí stále zněla v uších. Já se ještě vrátím!

Černá vlčici zatřepala hlavou, aby se této hořké myšlenky zbavila a pustila se do práce. Nabrala do tlamy suché listí a položila ho na hromádku. Tak to udělala ještě několikrát, než usoudila, že je hromádka dostatečná veliká. Chystala se jí vzít do tlamy a běžet do tábora, ale něčí, zcela neznámý hlas jí předběhl:

,,Počkej, ehm, nemohla by jsi mi pomoct?"

Rychle se otočila a zahleděla se do sytě zelených očí.

Ahoj!
Tak jsem zase zpět. Doufám že se kapitola líbila :))
Sunny se nějak rozjíždí :D Jinak co říkáte na konec? A kdo si myslíte, že to byl?

Dartia🐺